Setkat se ve vzpomínkách se starými místy je zvláštní.  Místa, co už nejsou, nebo jsou úplně jinak, než je máme v paměti.

Danko je to tak. Ale kde by jsme byli bez vzpomínek. Děkuji za návštěvu

No jo, vzpomínky "válečníka" :-)

Jani když oni ti válečníci musí bejt, svět je stále stejný. Děkuji Janičko za návštěvu

no když udeřily, nedalo se s tím nic jiného dělat.

Jaromíre je to tak, ale děkuji za návštěvu 

    Pět let z mého života ukrojeno jest v tomto chátrajícím pomníku vzpomínek. I přesto, že člověka srdce zabolí, při pohledu na přítomné fotografie, "díky za tu vzpomínku".   

Patriku já děkuji za návštěvu, ještě bude druhý díl 

Joj, párkrát jsem byl v Borohrádku, ale v kasárnách v Pardubicích jen o volbách 1980 nebo 1981. Ozývám se proto, že jsem byl u železničního vojska v Dolnom Kubíně, takže tohle máme společné.

Libore děkuji za návštěvu. No já sloužil u stavebního praporu, který se v roce 1991 přestěhoval z Valmezu.

 Vzpomínky jsou někdy prostě smutné,  kolikrát si říkám, k čemu mi to vlastně je dobré. A ono je. Protože jedna  vzpomínka, třeba i smutná, může  dát prostor k dalším, mnohdy velmi krásným.

Soni přesně tak, ono na druhou stranu bez vzpomínek, by to bylo takový blbý. Jako by ty naše prožité roky byly zbytečný. A děkuji za návštěvu

Pavle, vzpomínky, ať jsou jakékoliv, patří k životu..Někdy se jim usmějeme, někdy si i popláčeme. Je fajn, když je nač vzpomínat

Jitko přesně tak, vždyt by to nebyl život .......

Honzíku děkuji moc