Po cestě míjím chovný rybník jménem Klechtávecký , dle čistoty vody není na koupání.
Ve větvích stromů zahlédnu podivnou siluetu.
Čím blíže jsem, tím více se objevují obrysy stavby.
Nejspíše zámeček zde postavil kdosi.
Oprýskaná omítka předznamenává zkázu.
Po zničeném a rozkradeném schodišti nevystoupám do výšin.
Zkáza a rozkradené dveře a okenice. Ve vstupní místnosti býval keramický krb, který byl vybourán a dnes bychom jej nejspíše našli v některém z domů v okolních vesnicích.
Zkáza a rozkradené dveře a okenice.
Opadaná omítka a dílo vandalů.
Jakási věž, odolává zkáze.
Tam na horu k nebesům vedli určitě točité schody.
Po nichž zůstali jen zbytky.
Zachovalý erb stavebníka Karla D. Weinricha. Ještě ho nikdo nestihl ukrást.
Zachovalý erb stavebníka Karla D. Weinricha, jediné co má svůj tvar a nikdo to neukradl.
Kolem zámečku krásná to krajina.
A poutníky svou vůní černý bez omámí.