Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho.  A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

Právě dnes, 24. 8.  Paulo Coelho slaví své 70. narozeniny. Pátral jsem po jeho životopise a narazil jsem na několik zajímavých informací, právě ze života tohoto brazilského spisovatele.
 

Paulo Coelho se narodil v brazilské středostavovské rodině katolického vyznání. Navštěvoval jezuitské gymnázium, které v 17 letech opustil. Jeho touhu psát rodiče neschvalovali, celkem třikrát ho poslali do psychiatrické léčebny, kde se musel podrobit elektrošokové terapii. Ve 20 letech začal studovat práva, ale školu opustil. V 60. letech se přidal ke hnutí hippies, koketoval s drogami, magií Aleistera Crowleye.

Živil se jako dramatik, novinář, televizní scenárista a písňový textař brazilských zpěváků. V roce 1996 byl jmenován zvláštním poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami. Je podruhé ženatý.

V 80. letech se přiklonil ke katolicismu, vykonal tisícikilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a zážitky z ní zužitkoval ve své první úspěšné knize Poutník - Mágův deník. Celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství Alchymista vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob. Ve svých knihách, jejichž hrdiny jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu. Píše také fejetony uveřejňované v mnoha světových novinách.

V roce 1995 francouzský ministr kultury jmenoval Coelha rytířem Řádu umění a literatury. V roce 1999 byl oceněn prestižní cenou Crystal Award (uděluje ji Světové ekonomické fórum) a téhož roku mu francouzská vláda udělila řád Čestné legie. Dalšími cenami, které Coelho získal, byly německá cena Bambi 2001, cena Club of Budapest Planetary Arts Award 2002 a Corine Award 2002. Byl zvolen do prestižní brazilské akademie ALB. Je držitelem řady dalších ocenění.
čerpáno zde:

Ale dost těch oficiálních informací

Osobnosti, jakou je třeba právě Paulo Coelho, ve mně vždy vzbuzují otázku, zda by dosáhl takových životních postojů a poznání, kdyby si ve svém životě neprošel vším tím, co je zmíněno výše. Včetně silné vůle, zanechat drog a dalších neřestí.
Lidská mysl je nesmírně složitá a nepředvídatelná. Vždyť nakonec, si každý z nás může položit otázku, zda když vidíme někoho, kdo nežije zrovna dle našich vlastních představ, může být za nějakou dobu, úplně někým jiným, mnohem lepším, než jsme my sami.

A tak právě tomuto spisovateli, posílám na dálku přání hlavně zdraví, štěstí, lásky a mnoha dalších moudrých myšlenek, které nás samotné, mohou tu a tam i v něčem obohatit, či potěšit.

Třeba, jako jsou tyto, mé oblíbené:

„Způsob našeho života určí podobu našeho stáří. Můžeme skončit jako opuštěné město nebo jako štědrý strom - důležitý i tehdy, když už nedokáže stát rovně.“

„Už jen žít deset minut denně v souladu se svým snem představuje pokrok.“

„Jednoho dne se probudíš a zjistíš, že už ti nezůstal žádný čas na to, abys dělal věci, které jsi vždycky chtěl dělat. Dělej je TEĎ.“

„Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také.“

„Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“

„Vždycky si musíme uvědomit, kdy se nějaká etapa uzavírá. Ukončit cyklus, zavřít dveře, dopsat kapitolu - nezáleží na tom, jak to nazveme, důležité je považovat za minulost životní okamžiky, které už skončily.“

„Ztrácíme nadšení po malých a nevyhnutelných porážkách v průběhu dobrého boje. A protože nevíme, že nadšení je vyšší silou, obrácenou ke konečnému vítězství, necháme si je proklouznout mezi prsty a nevšimneme si, že zároveň s ním nám unikne pravý smysl našeho života.

„Hledáte-li jiné a nové obzory, všímejte si lidí kolem sebe, ale nikdy se nesnažte jednat přesně podle nich, protože cesty života jsou velice rozdílné a pestré.

„Každá lidská bytost má v sobě něco mnohem důležitějšího než sebe samu: svůj Dar. Neboť do rukou každého člověka vložil Bůh dar – nástroj, jejž On používá, aby se projevil světu a pomohl lidstvu.

„Dej, ať v každém zrnku písku na poušti vidíme zázrak rozdílnosti - to nám pomůže brát sami sebe takové, jací jsme. Stejně jako na celém světě nejsou dvě stejná zrnka písku, nejsou na něm ani dvě lidské bytosti, které by myslely a jednaly stejně.“