Jak člověk nejde s dobou

je to špatný. A lehce se o tom přesvědčí velmi brzy. A já jsem se můj čtenáři rozhodl s tebou o mém poznání podělit.

To si takhle sedíme u oběda a při konzumování pochutiny se zakoukáme ven z okna. Při pohledu na pí. Columbovou zahlédnu záblesk soustředění, což v kombinaci s jídlem obvykle nevěstí nic dobrého. Obvykle totiž přichází otázka: A jak ti chutná dnešní oběd? Našla jsem recept a ten mě zaujal. To jsou pak vokamžiky, kdy člověk případně volí mezi pravdou a lží. Vono se lhát nemá, ale zase je klid a člověk není vystaven slovům typu: tak já už nevařím, uvař si sám…

Naštěstí, tedy pro mě šlo o úplně jinou konverzaci. Přichází jaro a víš, že už loni jsme si říkali, že si koupíme na ven jiné rádio. Já už jsem se dívala a poslala odkaz tak pak až budeš na počítači, podívej se sám. Je pravda, že když člověk venku vytváří hodnoty, je rádio dobrým doplňkem jeho konání.

Na večer otevřel jsem email a jal se studovat, co že mi tam pí Columbová poslala. Protože doma vládnu já (tedy v tomto pocitu žiju a snad ne sám), musel jsem to okomentovat. To rádio vypadá dobře, zachytí různé stanice a má i bluetooth, tak ho vezmeme. Ale na co je tam ta myš (rozuměj čtenáři k počítači) vyslal jsem signál do vedlejší místnosti. No mě už ta původní funguje špatně, a tak když bereme to rádio…zaznělo od vedle.

A tak objednal jsem obě položky s vyzvednutím v prodejně kamenný. Teď už jen hlídat doručení a pokyny k vyzvednutí.

Přišel den D.

Přišel v den, kdy jsem toho měl pracovně nad hlavu a ač se mi nechtělo, zajel jsem tedy pro objednávku.

Po příchodu do obchodu vybaven číslem objednávky, dostal dva balíčky, vytáhl platební kartu a snížil si své úspory. Sedl jsem do auta a ukrajoval z dvacetikilometrové cesty. Přijel jsem domů jak hrdina a se slovy, tady máš miláčku zboží, ať práce utíká. Sedl si venku na terase, a při popíjení kávy radoval se, že dneska už klid budu mít….. a nic mi ho nemůže vzít.

Neštěstí nechodí po horách, ale po krámech

Ani jsem nedopil svůj šálek, kdy se na terase objevila zneklidněná pí. Columbová. Tak si představ.. to jsou slova, kdy se v daném okamžiku začnu obávat co bude dál, budeme muset tu myš reklamovat.. A co se stalo, pravil jsem zoufale. No není tam takové to ono, co se zasouvá do počítače a bez čeho by nebylo možné se s myší po obrazovce pohybovati. Vždyť to bylo vždy zastrčený v prostu baterky, pravil jsem v zoufalství. No prohledali jsme všechna zákoutí myši a obalu od výrobku. Nikde nic. No tak to musíme vrátit, ale jak jim dokážeme, že jsme to tam opravdu neměli? No musím jet zpět, dokud si mě pamatují. S obrovským „nadšením“ sedl jsem do auta a 20 km volil slova….

Přišel jsem do krámu a hnedle jsem spustil, zda si mě pamatují že jdu reklamovat převzaté zboží. Asi jsem vypadal podivně, když se tam seběhli zaměstnanci rychle. A co že mám za problém, ptali se nejistě.
No ta myš je mě k ničemu, že ji tam chybí cosi na zastrčení do počítače.

Ochotný chlapec nabídl pomoc. Rozdělal krabičku a sundal krytku. No, to najdete tady.. v místě u baterie…
A co myslíš můj čtenáři, no nenašel tam vůbec nic.
To je divné, vždycky je to tady a začal prohledávat vše stejně tak, jako my doma. Jeho kolegyně, dosud vše mlčky prohlíží, když v tu chvíli jen tak zasune baterii.
Ale ta myš funguje, volá dívčina šťastně, mrkněte sami na monitor počítače. Koukáme na sebe, do rtů vrývá se smích, vždyť ta myš je na moderní bluetoothu připojení. Ještě chvíli jsme se tomu smáli, jak že ta doba dokáže zamotat šišky.

Paradoxně domů jsem se vracel spokojený s úsměvem na tváři, bodejť by ne, když i v rádiu hezký písničky hrály. A stačí málo, aby byl člověk veselejší.

Přeji Vám krásné jarní dny přátelé.