Dovolím si souhlasit s názorem pana Václava a podepisuji se pod poslední větou pana Sedláčka. Trochu mě vadí, že ve svém často používaném patosu si půjčíte do svého článku fotky vojáků, kteří zahynuli na vojenských misí. Je to trochu nedůstojné. Ani já nejsem lhostejný, když padne v misi náš voják. Když se někdo rozhodne se stát profesionálním vojákem a jít dobrovolně do války, tak musí počítat se všemi následky. Doufám, že můj komentář neocejchujete jako plný jedu, nenávisti a závisti, když vám řeknu, že je mi více líto jejich rodin a pozůstalých, kteří v tom zůstávají zcela nevině, kteří si svůj osud dobrovolně nevybrali. Kteří nestojí o čestné salvy ani o focení se na pohřbu s představiteli státu, co se tam přijdou před volbami zviditelnit. Voják, který jde riskovat život z rozhodnutí politika se nemusí stydět, že za to dostane dobře zaplaceno. Mluvit o tom není nic nemorálního. Ten kdo mu to však nejvíce závidí a mají k tomu posměšné poznámky, jsou jeho bratři ve zbrani v mírových posádkách Armády ČR, kteří se opakovaně na mise nedostanou, a pro které je vrcholem bojové akce ukázka na Blatech či transport tanků po železnici. Vojáci a důstojníci stejné Armády. Bylo tomu tomu tak i v minulosti. Dostat se do Libye za Kadáfího byl pro profesionála ČSLA sen. Stát se vojenským policistou s páskou UN na paži v africkém pekle Namibie stejně tak. Vy si opravdu myslíte, že tam šli budovat světový mír a o prachy jim vůbec nešlo? Pokud budete mluvit o vojácích jen jako o hrdinech, kterým jde jen o čest a vlast, tak jste falešný. Neodsuzujte ty, kteří si jdou na misi i vydělat peníze. Oni jsou stejně poctiví, také se bojí o sebe, ale možná více o své blízké, které chtějí případně zabezpečit. S takovým zodpovědným vojákem půjdu do společného boje a budu mu více věřit, než vašemu falešnému hrdinovi, který by mě mohl ohrozit na životě.

Vážený pane Vildomci, předně Vám děkuji za návštěvu a za komentář ve kterém jste napsal svůj názor. Co však odmítám, je jen Vaše tvrzení, že si půjčím fotky vojáků, kteří zahynuli na vojenských misích. Nevím jak Vy osobně, jste ty kluky znal či neznal. Já je znal osobně a můj jak píšete patos vyplývá právě z toho. Připomínka jejich tváří na použitých fotografií nebyla nijak negativně přijata, narozdíl od článku Skáčeme jako Češi, ale spon soudě dle reakcí v rámci jedné skupiny na sociální síti věnované ozbrojeným silám. Navíc, můj článek vznikl za jediným účelem, osvěžit, jak vlastně probíhá proces před vysláním našich vojáků na zahraniční misi a včem je rozdíl při používání slova žoldák.

Ještě jednou Vám děkuji za návštěvu, za komentář a přeji Vám mnoho námětů k psaní.

Dovolím si souhlasit s názorem pana Václava a podepisuji se pod poslední větou pana Sedláčka. Trochu mě vadí, že ve svém často používaném patosu si půjčíte do svého článku fotky vojáků, kteří zahynuli na vojenských misí. Je to trochu nedůstojné. Ani já nejsem lhostejný, když padne v misi náš voják. Když se někdo rozhodne se stát profesionálním vojákem a jít dobrovolně do války, tak musí počítat se všemi následky. Doufám, že můj komentář neocejchujete jako plný jedu, nenávisti a závisti, když vám řeknu, že je mi více líto jejich rodin a pozůstalých, kteří v tom zůstávají zcela nevině, kteří si svůj osud dobrovolně nevybrali. Kteří nestojí o čestné salvy ani o focení se na pohřbu s představiteli státu, co se tam přijdou před volbami zviditelnit. Voják, který jde riskovat život z rozhodnutí politika se nemusí stydět, že za to dostane dobře zaplaceno. Mluvit o tom není nic nemorálního. Ten kdo mu to však nejvíce závidí a mají k tomu posměšné poznámky, jsou jeho bratři ve zbrani v mírových posádkách Armády ČR, kteří se opakovaně na mise nedostanou, a pro které je vrcholem bojové akce ukázka na Blatech či transport tanků po železnici. Vojáci a důstojníci stejné Armády. Bylo tomu tak i v minulosti. Dostat se do Libye za Kadáfího byl pro profesionála ČSLA sen. Stát se vojenským policistou s páskou UN na paži v africkém pekle Namibie stejně tak. Vy si opravdu myslíte, že tam šli budovat světový mír a o prachy jim vůbec nešlo? Pokud budete mluvit o vojácích jen jako o hrdinech, kterým jde jen o čest a vlast, tak jste falešný. Neodsuzujte ty, kteří si jdou na misi i vydělat peníze. Oni jsou stejně poctiví, také se bojí o sebe, ale možná více o své blízké, které chtějí případně zabezpečit. S takovým zodpovědným vojákem půjdu do společného boje a budu mu více věřit, než vašemu falešnému hrdinovi, který by mě mohl ohrozit na životě.

Ivane, děkuji za návštěvua za komentář. A co dodat? Doba je nevyzpytatelná, viz dění v Turecku. Jak říkal Werich : Místo šavlí máme dnes tanky a lidi nedají pokoj a nedají pokoj a nedají pokoj.

Je mě líto každého člověka, který se díky indoktrinaci stane pěšákem ve válečných hrách politiků bez ohledu na to zda padne, nebo jen vraždí.

Františku, děkuji Vám za návštěvu a za komentář

Jo, jsou to smutný věci.

Klárko, moc děkuji za návštěvu

Tady se s vámi moc neshodnu. Ale přiznávám, že je to taky ovlivněno tím, že jsem kdysi měl možnost poznat dva z těch, co se účastnili nějakých podobných misí a moc nechybělo a mohl jsem mít podobný případ i v rodině. Oni nebyli do mise povoláni státem na obranu, nešli bojovat za nějaké ideály nebo dokonce za nás, oni se přihlásili, aby si vydělali prachy. Je to jejich práce a ta se nijak neliší od horníků, záchranářů, hasičů, policistů, elektrikářů a já nevím koho ještě, kteří taky riskují své životy. Není mi takto ztraceného života líto víc než třeba chlapů, kteří zahynuli při stavbě Dlouhých strání za dobu, co jsem tam byl já. Smrt je vždycky tragédie pro příbuzné a známé. Ale proč by to měl nějak tragicky vnímat kdokoliv jiný, zvláště když oni si to riziko sami vybrali a šli do něj dobrovolně a dostali za něj i zaplaceno.

Na jakých funkcích ti Vaši známí působili?

Když jsem se před lety hlásil do armády, tak jsem se taky chtěl účastnit misí. Bylo mi naprosto ukradené, kolik za to dostanu. Kdyby to bylo nula, tak bych jel taky. Když jsem pak opravdu jel, tak už jsme se ženou čekali rodinu a jedno mi to už nebylo. Příplatek za misi jsem bral jako určitou kompenzaci (navíc jsem pro rodinu pochopitelně chtěl peníze).

Pro lidi, kteří sloužili se mnou byly peníze důležité. Pro mnoho z nich to ale znamenalo mnohem více. Zkušenosti, čest, dání smyslu práci, test sebe sama, atd. Většina z nich by ale (zvlášť ne civilistovi, kterému je to těžké vysvětlovat) nepřiznala, že je zajímá i něco jiného, než peníze. Ale všechno to byli vojáci z bojové jednotky. U jiných složek armády to bude dost možná jiné.

Pocit spoluzodpovědnosti je potřebný, to je pravda, Jenže, Pavle, když Tě lidé přehlasují a zvolí někoho, kdo tu naši státní káru táhne úplně opačným směrem, než jsi volil, tak je to pak s tímhle pocitem trochu svízelné

Váš komentář nejpřesněji vystihuje i moje pocity....

Trefně napsane Byli z našeho kraje ,...škoda každého života, obzvlášť mladého. Ten čas utíká, dobře že jste událost připomněl.

Radko, já je znal osobně a nebudu popisovat pocity na pohřbech. Každopádně moc Vám děkuji za návštěvu i za komentář.

P.S.: trošku mimo vážnost tématu, přesto možná trošku i k němu.

,,Já jsem občan tohoto státu a Vy jste můj servis!"(- M.Forman v USA, když požadoval ,,službu" od politika v souvislosti s natáčením jeho film. muzikálu ,,Hair")

Jirko, díky za návštěvu a za komentář.

Pavle, budu Tě volit za presidenta. Jsi lepší jak Horáček

a já s tebou přestanu kamarádit. Já na takový věci nemám ani páteř a ani žaludek Ale díky za návštěvu a za komentář.