Bilancování na sklonku roku

a ať již člověk chce nebo nechce, bilancuje. Rok 2019 je za námi. A já jsem tomu rád. Jaký vlastně byl?

Nebyl ani takový ani makový.

Prostě byl.
A měl být takový. 
Jakási neviditelná ruka osudu sepsala scénář, obsadila role, některým i role vzala.
A už od první klapky prvního dne roku,
odehrával se můj příběh.
Stejně tak, jako ten Váš.
Rozpadající se jistoty a naděje,
jsou nahrazované novými.
Stejně, jako nová poznání,
zklamání
a nové naděje.

Letošní rok byl pro mě hodně drsný,
možná víc, než jsem si před tím dokázal představit.
Okamžiky, kdy člověk pochopí,
že je nesmyslné věřit rčení,
že naděje umírá poslední.
Všechny ty naděje, vykapané do kapaček.
Podivně blikající přístroje a zvuky,
ozývali se z jednotky intenzivní péče.
Telefon, co přinesl definitivní zprávu,
že je po všem,stejně tak jako po naději.
Letošní rok byl pro mě i velkým poznáním.
velkého historického tématu a nových lidí.
Byl i velkou výzvou k zásadní změně práce,
nových poznání souvislostí a především nové odbornosti.
Rok 2019 nebyl ani takový, ani makový.
Prostě byl takový, jaký měl být. 
V posledním dějství mého letošního příběhu přemýšlím,
jak nejlépe ukončit můj příběh letošní.
Mělo by to být plné optimismu, úsměvu a krásných přání.
S pokorou v srdci chtěl bych požádat onu neviditelnou ruku osudu,
aby mě, mým blízkým i tobě můj čtenáři,
napsala nový příběh, plný zdraví, štěstí a lásky.
Aby nám do naše vlastního příběhu přidala požehnání,
poznání pravých hodnot života,
slušnost, pokoru a upřímnost.
Abychom dokázali rozpoznávat pravdu od lži,
byli ochráněni od pokrytectví a sami se ho nedopouštěli.
Aby nevítězilo zlo,
byť by zabalené do hávu pravdy,
nebo do sladkých řečí.

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“
William Saroyan

Zároveň ti chci můj čtenáři,
poděkovat za tvou věrnost v letošním roce, stejně tak,
jako za čas, který jsi věnoval ze svého života přečtení mých textů.