A z oblohy padaly slzy

a listy stromů, trávy a květy zdobily perlami. Vyprahlá krajina každou kapkou deště ožívala. A přitom jako by promlouvala, možná proto, aby připomněla události před 160 lety.

Jsem totiž přesvědčený o tom, že naše propojení s krajinou je mnohem hlubší, než si uvědomujeme a připouštíme. Je zrcadlem vývoje civilizace i všech historických událostí a vyznávaných hodnot společnosti.

A o této skutečnosti jsem měl možnost přesvědčit se o tomto víkendu. V okolí vesnice Čistěves u Hradce Králové se konal jubilejní 20. ročník akce Rozsvícený Svíb, věnovaný uctění památky obětí z řad pruské a rakouské armády, ale i civilního obyvatelstva přilehlých obcí - Máslojed, Čistěvse a Benátek. Vždyť za pár týdnů uplyne již 160. let od bitvy u Hradce Králové. Bitvě, při které proti sobě stálo kolem 430 000 vojáků.

Tato událost znamenala změnu rozdělení sil v Evropě a měla vliv na vývoj Evropy. Díky neporaženému nacionalismu zažehnutí 1. světové války a svými důsledky i zažehnutím 2. světové války. Jeden ze střetů mezi rakouskými a pruskými jednotkami se odehrál i v prostoru památného lesa Svíb, Tento střet byl z hlediska taktiky zbytečnou bitvou který přinesl jen zbytečné ztráty na životech vojáků a výzbroje.
Během dopoledne 3. července 1866 zde našlo smrt nebo bylo zraněno kolem 5000 vojáků. Dopadem na celkový střet armád fatální následky a prohru rakouské armády.

Nadarmo se neříká, že by lidé měli znát historii, ze které si vzít i ponaučení. Pokud to neudělají, jsou odsouzeni si vše zopakovat. Navíc, na oběti válek, mnohdy vedených pár jedinci toužících po moci, by lidé neměli zapomínat. 160 let, ale kolik to je vlastně generací?

Když se večer setmělo, nebe se ke vzpomínkám přidalo

A právě k výše napsanému jsem nemohl na akci Rozsvícený Svíb, chybět. Akci, kdy nejen v samotném rozlehlém lese se spoustou pomníků a hromadných hrobů, ale i na dalších místech včetně Prahy se při této akci rozsvěcují svíčky. Všude tam, kde jsou k věčnému odpočinku uloženi ti, co byli zraněni ve Svíbu a v lazaretech bojovali o svůj život.

A z oblohy padaly slzy…

Sám vítám deště v posledních dnech, neboť jsem si vědom, jak po suché zimě zůstává deficit vody v zemi. Přesto jsem si přál, aby v sobotu, v den akce bylo poněkud lépe. Především pro pořadatele a všech co se podíleli na programu, včetně bitevní ukázky, módní přehlídky 1866, pietního aktu a v neposlední řadě velmi oblíbený noční pochod Rozsvíceným Svíbem, ukončený půlnoční dělovou salvou a večerkou.

Nevím, proč a jak, ale po obědě před zahájením hlavního programu přišel ještě krátký deštík, který nevytvářel perly na listech stromů, ale spíš jako by se přidával k uctění památky zbytečně padlých lidí.

A přesto že, bylo všude mokro, pro mě osobně, ale i podle vyslechnutých hodnocení návštěvníků, se akce zdařila a všem, kteří se na přípravách a provedení akce podíleli, patří velké uznání.

A tak chci touto cestou veřejně poděkovat organizátorům této akce a všem účinkujícím.

Nejen za připravený a důstojně provedený akt vzpomínky na padlé vojáky i oběti z řad civilního obyvatelstva, ale i za připravené zázemí, včetně občerstvení. Jmenovitě vedení obce Čistěves, Muzejnímu historickému klubu Záviš Svitavy a Sboru dobrovolných hasičů Čistěves.

Poděkování patří i obyvatelům obcí Máslojedy, Čistěves a Benátky, Komitétu pro udržování památek z války 1866, Historickému C. K. řadovému pěšímu pluku č. 18 Hradec Králové, Kadetní setnině jičínského pěšího pluku č. 74 a dalším zástupcům historických jednotek.

Dovol mi můj čtenáři, pár fotografiemi ukázat atmosféru Rozsvíceného Svíbu tak, jak jsem ji mohl vidět já a zachytil jsem je objektivem fotoaparátu.

Zachycené okamžiky na 20. Rozsvíceném Svíbu

Epilog:

Scházíme se v krajině, která již 160 let ukrývá bolest a utrpení, aby nás vybídla k zamyšlení nad smyslem existence. Probleskují nám v představách krutosti a zmar, které se zde odehrály. Vzpomínkou na ty mrtvé pod námi se snažíme otupit hrany nepřeboleného žalu a bolesti, které již nikdy nevyvane vítr a které žádný déšť nesmyje. Duše a energie, která v těchto místech vyšla z mnoha mužů, se nevytratila a dá se pocítit ve vůních, barvách a náladách krajiny. Je to velké plátno velkého mistra. Člověka, toho člověka, který je již ve smrti smířen, ale je to vlastně i naše plátno. Nás všech, kteří tento odkaz pokorně přijmeme a zamyslíme se nad životem a smrtí. A pokud pochopíme, že jsme toho součástí a budeme toto dílo ochraňovat, nebudeme přihlížet devastaci, tak tento příběh bude pokračovat, i když už i my jednou nebudeme.
Miroslav Suchý, předseda Komitétu pro udržování památek z války roku 1866

A pokud tě můj čtenáři zajímá toto téma víc, sleduj ČT 2 dne 16.6. 2026 od 21 hodin koprodukční dokument o události, která radikálně proměnila Evropu pod názvem „Bitva u Hradce Králové 1866"