Páni akademici jsou velmi hákliví na své akademické výsady. Přesto se zuby nechty brání, aby jejich akademické svobody byly srovnantelné s tím co platí ve většíně vyspělých států. Tam si všechny akademické funkcionáře třeba profesory jmenují přímo univerzity.

Naši akademici odmítli návrh prezidenta, aby si své profesory jmenovaly samotné univerzity. Tím by se zcela dostali mimo dosah prezidenta, kterého řada z nich přímo nenávidí. Ale kdo z nich by si nechal ujít tu slávu, být jmenován prezidentem přímo na Pražském hradě

Kurňa, když je na Hrad zve, tak to bojkotují a dělají, že by se ho nedotkli ani chlórovanou tyčí. A najednou brekot, že jim ten dekret nepředal osobně. Já spíše čekal, že budou páni rektoři jásat, že se s prezidentem nemuseli setkat.

Zeman tři akademiky nejmenoval profesory s odůvodněním, že mají estébáckou skvrnu v životopise. To je menší problém v případě jmenování profesorů nežli jmenování předsedou vlády Babiše vedeného jako agent StB , protože předseda má pod svým palcem tajné služby a v jeho rukách se nachází obrovské množství informací.

Pan Hermánek (možná Heřmánek) se snaží velmi neobratně omlouvat jeho milého prezidenta Zemana. A jsme opět u dodržování zákonů a zvyklostí. Podle zákona jmenuje rektory prezident a podle zvyklostí je předává nově zvoleným rektorům. Kdyby Zeman nebyl pomstichtivý zapšklý dědek, tak by zvoleným rektorům dekrety předal, ale bude to ještě horší, protože s věkem se povahové rysy člověka prohlubují a on svým oponentům, ze kterých si vytvořil nepřátele, neodpouští. Jak by se tvářili vyznamenaní k 28. říjnu, kdyby vyznamenání předával třeba Ovčáček, to se ale nestane protože Zeman vyznamenává jen své kamarády a přátele.

Zde není co omlouvat, protože se nic nestalo.

Závodník Volejník (Petr Nárožný): "Já ovšem musím trvat na opakování ceremoniálu" (Jáchyme, hoď ho do stroje).

Totalitně mocenské praktiky vždy tvoří paradoxy a úsměvné situace. Ještě, že si to my Češi umíme užít, jinak by to bylo na emigraci.

Já neznám všechny detaily, ale nevedou páni rektoři s panem prezidentem takovou tichou válku?

Myslím, že to bylo hned po jeho zvolení, kdy mu (omluvte prosím případné nepřesnosti) rektor Bek zakázal promluvit v Brně.

Pak bylo ještě něco snad v ČB a ve finále, myslím, páni rektoři ignorovali pozvání k 28. říjnu na Hrad.

Opravdu neznám všechny detaily, ale pokud pan rektor Bek vyvolal nějaký skandál, měl se prezidentovi omluvit. To považuji za 100% "ložené". Prezident se nemůže omlouvat rektorovi a navíc, prezident nic nezpůsobil.

A tak, jak nyní hezky píšete, titíž rektoři, kteří vesele a demonstrativně ignorovali základní slavnostní okamžik našeho státu, 28 říjen, nyní "pláčí", že jim jmenovací dekrety nepředal prezident?

Zamyslete se prosím nad tím trochu.