Několik tisíc chudých Slováků přišlo letos o sociální dávky kvůli tomu, že si je neodpracovali. Tamní opoziční poslanci i veřejná ochránkyně práv hovoří o kontroverzním zákonu, který podmiňuje vyplácení státních dávek zapojením lidí do veřejně prospěšných prací nebo podobných aktivit. Takové podmínění sociálních dávek účastí na přidělených pracích nebo na dobrovolnické činnosti dle vyjádření ombudsmanky snižuje lidskou důstojnost - zdroj tady.
Problematice boje s chudobou a vyplácení sociálních dávek je věnována velmi podnětná kniha od německého autora Thilo Sarrazina s názvem Německo páchá sebevraždu. Ve vztahu ke zmíněnému "kontroverznímu" zákonu na Slovensku stojí za to uvést malou ukázku:
"Není správné ani z hlediska morálního, ani z hlediska funkčního, aby někdo, kdo je schopen individuálního přispění, žil z práce druhých, aniž poskytne protihodnotu. Nárok přijímat bez protihodnoty je vyhrazen jen těm, kdo jinak nemohou: duševně či tělesně postiženým, duševně nemocným, starým, či chorým lidem. Lidé se většinou řídí zdravými instinkty a chtějí se sami postarat o svou obživu, na straně druhé však jsou realisté a nejsou nezištní ani neodhodlaní využít každé příležitosti, která slibuje zisk bez odpovídající protihodnoty".
Tzv. politická korektnost, velmi často primárně motivována čtyřletým horizontem vidění světa u mnohých politiků (nejenom na Slovensku), bohužel nedává mnoho šancí ke skutečnému řešení tohoto palčivého problému. Jakýkoliv náznak odvahy pojmenovat skutečný stav věcí, notabene návrh uzákonění nepopulárního, ale nezbytného opatření, je tak logicky s velkým povykem torpedován opozičními poslanci, případně veřejnou ochránkyní práv, mnohými novináři, či zájmovými skupinami, které nejrůznějším způsobem profitují z existence daného problému.
Ten, kdo je slabý a bezbranný, koho postihne neštěstí, kdo sám sebe a svou rodinu nedokáže vlastními silami důstojně uživit, tomu má a musí společnost pomoci. To patří mezi hlavní funkce fungování společnosti a jejich plnění bychom měli ve vlastním zájmu od našich představitelů na všech úrovních tvrdě požadovat. Rozlévání rybí polévky zdarma za přítomnosti televizních štábů, či prohlášení o tom, že přidělená práce snižuje lidskou důstojnost patří do stejné kategorie populistických a prázdných gest, které v žádném případě nepomohou těm skutečně potřebným. A v konečném důsledku už vůbec nepomohou celé společnosti.
Knižní tip k danému tématu:
Thilo Sarrazin, Německo páchá sebevraždu - Jak dáváme svou zemi všanc, Academia, Praha 2011
