Proč se vlastně stále motáme v kruhu?

Už delší dobu se mluví a píše o tom, jak je společnost rozdělena zhruba na dvě zdánlivě nesmiřitelné poloviny. Tento trend se týká v podstatě celé takzvané "západní společnosti". Naše země není a ani nemůže být výjimkou. 

Přestože současný stav může vzbuzovat u řady z nás velké znepokojení, neměli bychom podléhat fatálnímu pesimismu. Je evidentní, že s největší pravděpodobností žijeme v přelomové době. Něco je prostě ve vzduchu. 

Každodenní malicherné šarvátky a výstřelky našich současných politických představitelů nás mohou více nebo méně iritovat.  Namísto vysilujících debat v podstatě o malichernostech ještě malichernějších postaviček by možná bylo moudřejší věnovat energii a čas k zamyšlení nad možnými příčinami současného stavu. 

Proč se vlastně stále motáme v kruhu? V mnoha pohledech na fungování společnosti se mohou naše názory velmi lišit. A je to tak v pořádku. Na straně druhé všichni bez výjimky máme celou řadu společných zájmů, které by nás mohly a měly spojovat. A možná časem i nabídnout cestu, jak z toho začarovaného kruhu ven.

Těch společných zájmů je samozřejmě hodně. Jeden příklad za všechny. Bez diskuzí všichni chceme být zdraví. Přejeme si perfektně fungující zdravotnictví a špičkovou lékařskou péči pro sebe i naše blízké. Všichni (nebo skoro všichni) se také shodneme na tom, že taková péče něco stojí. Ne všichni, ale stále ještě velká většina lidí snad ještě připustí stále rostoucí hrozbu v tom, že s narůstajícími nároky v této oblasti nutně musíme dojít do bodu, kdy nebude dostatek finančních prostředků (a dost možná i lékařů a sester) k zajištění špičkové péče pro všechny.

A jsme zase zpátky u současné politiky. Kdo rozhodne z čeho, komu a proč? Dříve než se začneme zase motat kruhu, zkusme ještě zůstat u sebe sama.  

Ne sice všichni, ale velká většina rozumně uvažujících lidí připustí, že svůj zdravotní stav mohou do značné míry ovlivnit svým životním stylem. Nemám na mysli lidi bezmocné, těžce nemocné nebo jakkoliv postižené úrazem, či jiným řízením osudu. O tyto lidi by se měla společnost postarat primárně a automaticky. Mám na mysli běžného člověka, který (zatím) nemá větší zdravotní problémy.

Každý (nebo skoro každý) takto "běžný" člověk snad připustí souvislost s tím, že jeho životní styl do značné míry ovlivňuje jeho zdraví. Nečekejme od společnosti (politiků) řešení toho, co, kolik a kdy máme jíst, nejíst, pít, nepít, sportovat, nesportovat, kouřit, nekouřit. Každý z nás to má holt jinak a je to tak v pořádku. Každý z nás by ale zároveň měl připustit argument, že za tuto svoji svobodu ve volbě svého životního stylu musí nést v první řadě odpovědnost sám za sebe (případně za své nejbližší).

O tzv.zdravém životním stylu se hodně mluví a ještě více píše. Často jsou to informace rozporuplné nebo dokonce protichůdné. Opět by bylo nerozumné očekávat nějaké univerzální rady "shora". A zase by bylo vhodné si uvědomit, že jsme to my sami, kdo máme odpovědnost za hledání odpovědí na naše otázky. Není důvod se vymlouvat na politiky, nedostatek času, vzdělání, peněz. Každý z nás může poctivě hledat cesty, jak na to. Jedno hezké přísloví říká něco v tom smyslu, že "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody"...

Co bychom ale mohli a měli důrazně vyžadovat od společnosti (politiků) v této oblasti je nastavení a dodržování pravidel pro všechny. Pokud zůstaneme u jídla a pití, mělo by být povinností společnosti (politiků) zajistit patřičnou kvalitu potravin v zájmu svých vlastních občanů. Zajistit nikoliv primárně podporou výroby prostřednictvím nejrůznějších dotací a následné často velmi pochybné produkce (kupříkladu kuřat za padesát korun českých či podobných "ekonomicky výnosných" šmakulád). Mám na mysli v první řadě zajištění důsledné kontroly kvality potravin a  při porušování těchto pravidel velmi tvrdé postihy. 

Na jednom příkladu z jedné oblasti jsem se snažil nastínit možné otázky, na které bychom  ve vlastním zájmu měli nejdříve sami u sebe poctivě hledat odpovědi. To je v moci každého z nás. Není jisté, že na ně najdeme rychle a snadno uspokojivé odpovědi. Ale co jisté zcela určitě je, že pokud jako jednotlivci předem rezignujeme na toto vlastní hledání, čeká nás jediné.

Motání se v kruhu ...