Pondělní zpráva Deníku (tady) bije na poplach varující zprávou, že sociální služby v Moravskoslezském kraji jsou v ohrožení! Důvod? Prostý. Nejsou peníze! O dva dny později stejné periodikum (tady) cituje náměstka primátora města Ostravy - Martina Štěpánka, který okázale vytrubuje do světa další megalomanský záměr - ambici dobýt titul Evropské Město sportu. Metropole Moravskoslezského kraje by si tak údajně ráda spravila chuť po nedávno prohraném duelu s Plzní o titul Evropského hlavního města kultury.
Nejde o nijak překvapivé kroky z dílny tohoto komunálního politika - náměstka primátora města Ostravy Martina Štěpánka. Bez ohledu na stranickou příslušnost v podstatě jenom potvrzuje zavedenou praxi celého současného vedení města a potažmo i kraje. Bohužel je možné už jenom konstatovat, že od této politické "reprezentace" už prostě nelze očekávat jiný pohled na správu veřejných prostředků. Tito lidé totiž nejsou ochotni (a možná ani schopni) pochopit, že k rozumnému hospodaření a vedení města nejsou potřebné žádné velkolepé a ohromující vize.
Stávající novodobí papaláši prostě nejsou schopni, ani ochotni pochopit základní princip, spočívající v tom, že se radnice mají především systematicky starat o ty úplně nejzákladnější věci. O pořádek, bezpečnost, dostupné a kvalitní bydlení, veřejnou dopravu. Druhým úspěšným principem by měl být důraz na zavádění detailů, drobných společenských inovací, maličkostí, o nichž se moc neví, ale které dlouhodobě zvyšují spokojenost lidí.
Místo toho naši "mocní" horečnatě vymýšlejí nejrůznější megalomanské kotrmelce, které jenom dále neúnosně zatěžují rozpočet města. A je úplně jedno, zda jde o cílený kořistnický útok na veřejné zdroje nebo se jedná o další důkaz neschopnosti.
Díky podobným výstřelkům nezodpovědných, neschopných, či všehoschopných se nacházíme v pokročilém rozkladu naší společnosti, kdy dávno neplatí základní pravidla. Stud, sebereflexe, slušnost a podobná slova jsou bohužel nejenom u politických představitelů zcela prázdným pojmem. Jsou velké většině k smíchu. Jedinou šancí proto zůstává totální restart – změna ústavy, následná obměna politické reprezentace, audit a pokud možno spravedlivé vyúčtování posledních 23 let. Velmi se obávám, že tentokrát nemusí zůstat jenom u "sametového cinkání klíčů"...
