Blížícímu se konci prvního pololetí letošního roku jednoznačně dominovala koronavirová epidemie, která zasáhla do života nás všech. Hodnocení negativních dopadů zcela zastiňují možná pozitiva do budoucnosti.
A nejde jen o poznatek firem, které v rámci karanténních opatření přišly na to, že to v některých případech jde i jinak než se každé ráno scházet v kancelářích a trávit v ní osm hodin denně. Ukazuje se, že koronavirová hrozba nabízí šanci odpoutat se od paradigmat, vycházejících z nevolnictví a naopak dívat se optimisticky dopředu.
Třeba v oblasti našeho zdraví. Není pochyb o tom, že tzv. „vypnutí ekonomiky“ může vyvolat obrovské potíže v zajištění lékařské péče. V ČR trpí cukrovkou skoro milion lidí. Diabetes se dá léčit, ale i tak zůstává stěžejní prevence a přístup každého člověka ke svému zdraví. U mnoha z nich diabetes provázejí i další onemocnění (zejména srdce a cév). Vysoké jsou i náklady na léčbu. Ty ročně vezmou z částky odvedené na veřejném zdravotním pojištění přibližně 50 miliard korun. Nadváhou či dokonce obezitou trpí obezitou a nadváhou trpí 55 % české dospělé populace. Podle dostupných zdrojů (třeba tady) dosahují náklady související s léčbou obezity až 10 % celkových výdajů na zdravotnictví, což ročně představuje 30 miliard ročně.
Jak to všechno ale souvisí s případnou šancí na pozitivní změnu? Molekulární biolog Joshua Lederberg, nositel Nobelovy ceny předkládá zajímavou inspiraci následujícím sdělením: „Žijeme ve světě mikrobů, kteří se neustále vyvíjejí, a je jich obrovské množství. Lidstvo čelí právě tomuto extrému jejich neuvěřitelné přizpůsobivosti a nekonečnému počtu. Lidé mají jen dvě výhody, aby se s tím vypořádali. Inteligenci a schopnost spolupracovat. Pokud se ovšem rozhodnou je použít.“
Jinými slovy jde o to, že bychom třeba měli začít více přemýšlet o našem stravování a celkově životním stylu. To se samozřejmé prolíná do věcí veřejných. Ne v tom smyslu, že by nám měli politici vytvářením nových zákonů radit, co a kolik toho máme jíst. Můžeme a měli bychom ale od našich politiků vyžadovat, aby nastavovali pravidla hry v oblasti zemědělství, potravinářství a zdravotnictví v zájmu nás všech a nikoliv v zájmu ekonomicky silných lobbistických společností.
Takový přístup ale vyžaduje skutečné osobnosti, které chtějí v politice udělat něco dobrého pro celou společnost a zejména pro další generace. Tento scénář se může jevit v současné době, kdy v nejvyšších patrech politiky naší země působí jedinci, libující si v ostudném střetu zájmu, sebestřednosti a neschopnosti přiznat chybu, jako čirá utopie.
Případné další a neřku-li opakované „vypnutí ekonomiky“ ale může tento stav velmi rychle paradoxně změnit k lepšímu.
