De Tocquevillův rébus a vyhrůžky europoslance Godfreye Blooma

Politický myslitel a historik Alexis de Tocqueville (1805-1859) ve svém díle zkoumal povahu demokracie, její klady i zápory. Jeho dílo překvapivě aktuálně promlouvá k palčivému problému dnešní západní civilizace: konkrétně v prohlubujícím se rozporu mezi očekáváním trvalého růstu a skutečnou ekonomickou realitou.

Někteří politici se nás snaží přesvědčit, že dočasná úsporná opatření (nikoliv u sebe, ale u druhých)povedou k vytoužené prosperitě. Jiní naopak tvrdí, že z krize je potřeba se za "každou cenu" proinvestovat. Třeba i budováním železničních tratí na letiště, odkud letadla ani moc nelétají - viz příklad tady. Řada těchto "osobností" svým dlouhodobým účinkováním v politice nese přímou odpovědnost za současný neradostný stav. Proto není nijak překvapivé, že mnozí ve své pýše nejsou ochotni připustit jiný scénář budoucího vývoje než nekonečný ekonomický růst.

Ale co když aktuální stagnace ekonomické reality v Evropě bude pokračovat? Ne rok nebo dva, ale deset, dvacet a více let? A co když nepůjde pouze o stagnaci, ale dojde z nejrůznějších důvodů k reálnému poklesu ekonomiky? Důvodů k takovým scénářům v naší zemi a potažmo v EU se v dnešní době najde celá řada.

Evropská civilizace tak stojí před úlohou vyrovnat se s faktem, že nižší konzumní možnosti bude třeba částečně nahradit jinými hodnotami a zároveň dosáhnout toho, aby přesto lidi motivovaly k práci.

Je zřejmé, že tento De Tocquevillův rébus dnešní pojetí politiky nemá šanci vyřešit. Není to možné z jednoduchého důvodu. Samotná podstata současného politického systému je totiž založena na povýšené ignoraci zmíněných scénářů. Lež, přetvářka a zákulisní intriky patří mezi hlavní nástroje dnešní politiky. Zákonitě tak velmi intenzivně přitahuje deprivované jedince, u nichž nevinné kleptomanické projevy v počáteční fázi politické kariéry volně přecházejí v prokazatelné a bezuzdné rabování ve vlastní prospěch. Čest velmi vzácným a stále vzácnějším výjimkám...

Co tedy s tím? Pro začátek by možná stačilo přestat stále věřit, že přijde nějaký "politický spasitel", který to za nás vyřeší. Nikdo takový nepřijde. Zásadnější změna musí přijít od nás samotných. Zdraví, štěstí a spokojenost je utvářena nekonečnou řadou věcí. Nezbývá nám nic jiného, než je postupně naplňovat a dojít tak k závěru, že ve svých životech vlastně žádné "politické spasitele" nepotřebujeme. Jako bonus můžeme získat potřebné sebevědomí a dostatek energie k tomu, abychom od stávajících "(ne)mocných" začali důsledně a bez odkladu vyžadovat osobní odpovědnost za rozhodnutí, které činí. Řada z nich totiž cíleně vstupuje do politiky s předpokladem lhostejnosti a odevzdanosti lidí, svých voličů.

Je nejvyšší čas současným politikům nastavovat zrcadlo a vyvíjet tlak s neustálým připomínáním, jaká je jejich role a co se od nich očekává. Nakonec i v jejich vlastním zájmu. Proslov člena Evropského parlamentu Godfreye Blooma, který v nedávné době bez obalu veřejně vyhrožoval svým kolegům slovy "lidé Vás oběsí a budou v právu...", vyvolává možná dojem nevěrohodnosti, či poblouznění. Poslední vývoj ve světě, v Evropě a nakonec ani v naší zemi však bohužel moc uklidňujícím, věrohodným, či nepoblouzněným dojmem nepůsobí. Aby nakonec nedošlo na slova Godfreye Blooma...