13 mýtů o Evropské unii

Nedávná televizní  debata předsedů všech sedmi parlamentních stran a hnutí o deseti letech Česka v Evropské unii názorně poodhalila poměrně vážné neznalosti některých diskutujících v dané oblasti. Existuje zcela jistě celá řada problémů, které naprosto oprávněně kritizujeme na Evropské unii. Jak ukázali někteří diskutující bohužel jsme ale velmi často ve vleku nejrůznějších mýtů, které nás spolehlivě a v předstihu paralyzují v konstruktivní debatě a snaze efektivně ovlivňovat naše zájmy v EU. Takže si některé mýty připomeňme.

Mýtus č.1 - Evropa se topí v evropské legislativě a protivných direktivách přicházejících z Bruselu!

Fakta

Všichni se dobře bavíme, když slyšíme o direktivě upravující zakřivení banánů, tuzemáku nebo pomazánkovém másle. Ale to nejsou primárně chyby Evropské komise. V naprosté většině případů se jedná o návrhy jednotlivých členských států, které se snaží hájit své zájmy a zájmy svých občanů. A samozřejmě vždycky se o těchto direktivách s dalšími státy jedná. Jinak řečeno direktivy nejsou diktáty z Bruselu, ale jedná se o regulace, s nimiž zástupci jednotlivých států (samozřejmě včetně České republiky) souhlasili, schválili je a podepsali je. A pokud jde o to pomazánkové máslo - původní název byl evidentním matením spotřebitele.  Veřejnost byla vědomě klamána strašením, že Evropská unie zakáže jeho výrobu. Například Slováci ho přitom už v té době řádně označili jinak. Vyrábět ho samozřejmě nepřestali. Stejně tak je tomu u nás.

Mýtus č. 2 - Rozpočet EU neustále roste, zatímco národní vlády snižují svoje výdaje

Fakta

Špatně. Národní rozpočty neklesají, naopak rostou. V letech 2000 až 2010 se národní rozpočty zvýšily o 62 %, zatímco rozpočet EU se zvýšil o 37% ve stejném období.

 Mýtus č. 3 - Většina rozpočtu EU jde na administrativu!

Fakta

To je absolutní nesmysl! Výdaje na administrativu představují méně než 6 % z celkového rozpočtu EU, přičemž platy představují zhruba polovinu těchto 6%. Více než 94 % z celkového rozpočtu jde obyvatelům, regionům, městům, farmářům a podnikatelům. Rozpočet taktéž přispívá k prosperitě například v lepším propojení Evropy v oblasti energetiky, dopravy a infrastruktury.

 Mýtus č. 4 – V Bruselu musíme platit obrovské množství evropských byrokratů!

Fakta

Není to tak! Je pravda, že pro Evropskou unii pracuje 33 000 lidí obsluhující celý kontinent.  Jenom pro srovnání – přes 82 000 lidí pracuje jen pro britský berní a celní úřad. V Polsku, zemi s 38 miliony obyvateli, pracuje 430 000 úředníků a panuje názor, je to moc (v České republice s přibližně 10 miliony obyvatel je to přibližně 250 000 úředníků). Ale Španělsko, zhruba stejně velké jako Polsko, jich má skoro tři milióny. V porovnání s kterýmkoliv členským státem je Evropská unie zcela odtučněná instituce.

Mýtus č. 5 – O rozpočtu EU rozhodují nějací eurokrati bez demokratických procedur!

Fakta

Opět špatně. Roční rozpočet EU je schvalován volenými politiky v Evropském parlamentu a v Radě, ve které mají zastoupení členské země. Evropská komise pouze navrhuje tento rozpočet s respektováním rozpočtového stropu na dané sedmileté období, které opět stanovují volení politici.

Mýtus č. 6 – Evropský parlament definuje čtyři z pěti národních zákonů!

Fakta

Není to pravda. Tento častý mýtus vznikl zkomolením statistiky německého parlamentu, jež prostě podělila počet nových legislativních aktů v EU a v Německu během několika let. Takové počítání jednak předpokládá, že každý právní akt EU si vyžádá národní ekvivalent, a především ignoruje fakt, že Německo je federace se spoustou zákonů na nižší úrovni. Nicméně tento mýtus vyprovokoval akademiky k výzkumu, z nějž vyplývá, že v různých zemích pochází jen 10 – 40 procent legislativy z úrovně EU. Evropský parlament tak rozhodně nepřevzal roli těch národních.  V naší zemi může být tento podíl vyšší, neboť od našeho vstupu do EU Poslanecká sněmovna funguje tak, jak funguje, takže poslanci se shodli tak akorát na přejímání práva EU.

Mýtus č. 7 – EU financuje nesmyslné projekty typu tréninkové centrum pro psy nebo koncert Eltona Johna!

Fakta

Další velmi rozšířený mýtus. V obou zmíněných příkladech museli odpovědné instituce vrátit do posledního centu všechny neoprávněně vynaložené finanční prostředky. Obecně řečeno, národní i regionální úřady v členských zemích vybírají dané projekty, které by měly být v souladu se strategiemi a prioritami Evropské komise. V případě prokázání neoprávněného čerpání podpory nejsou tyto prostředky hrazeny z rozpočtu Evropské unie.

Mýtus č. 8 – Evropská komise chce zavést přímou evropskou daň a zvýšit tak daňové břemeno obyvatel!

Fakta

Omyl. Evropská komise nikdy nepřišla s myšlenkou přímé evropské daně. Reformovaný systém výběru daní snižuje národní příspěvky členských států a přispívá tak ke spravedlivějšímu a transparentnějšímu rozpočtu. Už se méně ví o tom, že jakékoli rozhodnutí o financování ze strany EU vyžaduje jednomyslný souhlas členských států a následnou ratifikaci v souladu s jejich ústavními předpisy. Kromě toho prováděcí pravidla vyžadují souhlas Evropského parlamentu. To znamená, že vlastní zdroje EU podléhají silné parlamentní kontrole a tímto způsobem je zajištěna suverenita členských států.

Mýtus č. 9 – Velká většina rozpočtu EU jde zemědělcům!

Fakta

Špatně. V roce 1985 tvořily celkové výdaje do zemědělství přibližně 75 % z celkového rozpočtu EU. V roce 2011 přímá pomoc zemědělcům představuje 30% celkového rozpočtu. Dalších přibližně 11 % rozpočtu jde na rozvoj venkova. Tento relativně vysoký podíl má svoje logické důvody. Zemědělství je jedinou oblastí, která je téměř výhradně financována z rozpočtu EU. To znamená, že evropské výdaje nahrazují do značné míry národní výdaje v jednotlivých zemích. To je také důvod, proč tvoří podstatnou část rozpočtu EU.

Mýtus č. 10 – Vzhledem k tomu, ceny potravin a komodit jsou vysoké, můžeme zrušit zemědělské dotace!

Fakta

Naopak. Vzestup a kolísání cen potravin a komodit poukazuje na význam investic do zemědělství, aby bylo možné lépe vyrovnat dodávky s poptávkou. Vysoké ceny znamenají, že poptávka je větší než nabídka. Do roku 2030 se odhaduje růst globální poptávky po potravinách o 50% s ohledem na skutečnost, že populační růst je doprovázen změnami ve stravovacích návycích v mnoha rozvíjejících se ekonomikách. Takže se jedná o globální problematiku s důrazem na zásadní problém bezpečnosti potravin. Je důležité, aby Evropa trvala na svém potenciálu zemědělské produkce ve všech oblastech tak, aby nedošlo k získání nadměrné závislosti na potravinářských výrobcích.

Mýtus č. 11 – Společná zemědělská politika vytváří přebytky potravin se všemi negativními důsledky pro zemědělce v nejchudších zemích světa!

Fakta

Není to pravda. Za posledních 10 let reformy zemědělské politiky došlo k velmi pozitivním změnám v této oblasti. V dnešní době má řada rozvojových zemí vynikající přístup na trh s nízkými nebo nulovými celními tarify. Přibližně 70% dovozu zemědělských produktů v EU pochází z rozvojových zemí. Na straně druhé byly drasticky omezeny vývozní subvence: například před 15 lety činily cca 10 miliard euro ročně. V roce 2009 představovaly celkové vývozní subvence méně než 350 milionů euro.

Mýtus č. 12 – Politika podpory regionálního rozvoje je jenom velmi drahá charita!

Fakta

Zase špatně. Politika soudržnosti pomáhá chudším regionům a zemím připojit se k jednotnému evropskému trhu. Jedná se o investiční politiku orientovanou na budoucnost. Například vývoz mezi zeměmi EU prokazatelně stoupl právě s vazbou na kohezní fondy. Existuje jasná souvislost mezi politikou soudržnosti a růstem v EU. Studie ukázaly, že HDP v EU-25 jako celek byl o 0,7% vyšší než v roce 2009 díky investicím v této kohézní politice v období 2000-2006. Růst v těchto chudších regionech vede k nákupu zboží a služeb z jiného, bohatšího regionu. To zvyšuje rozvoj jednotného trhu, což představuje mezi 60% a 80% vývozu členských států, tedy podstatně více než se třetími zeměmi, jako je Čína, Indie nebo USA.

Mýtus č. 13 – Víceletý finanční rámec je dalším příkladem cesty EU směrem k centralizovanému plánování ekonomiky!

Fakta

Není to tak! Centrální plánování ekonomiky byl nástroj státně monopolistického byrokratického řízení hospodářství v období komunismu. Jeho selhání nám je stále patrné. Víceletý finanční rámec je pouhým plánováním rozpočtových příjmů a výdajů (v delším časovém úseku), které se v různé formě praktikuje v řadě vyspělých států EU, jelikož vnáší do každoročního rozpočtového procesu jistou stabilitu a předvídatelnost.

Závěrem

Cílem blogu není za každou cenu obhajovat současný stav v Evropské unii. Jistě je co zlepšovat. Nicméně podléhat výše zmíněným a dalším mýtům nám nijak nepomůže v efektivním obhajování našich zájmů. Je to přesně naopak. Když už tedy v naší zemi nadáváme na Brusel, měli bychom si v první řadě uvědomit, že v tom Bruselu sedíme také a že všechna klíčová rozhodnutí, která Brusel dělá, se dějí i s naším souhlasem (jedná se o princip sdílené suverenity). Místo populistických frází a výmluv na vnějšího nepřítele bychom se dnes měli ptát na to, co vlastně naši zástupci v uplynulých deseti letech v Bruselu dělali a proč komunikovali s veřejností tak, jak komunikovali. Až na vzácné výjimky totiž žádná debata o našich zájmech v EU neprobíhala, případně se omezila na vytváření a rozšiřování nepravdivých mýtů, zejména v předvolebním období. Proč asi?

Více o mých postojích najdete na https://www.facebook.com/Szturc.eu  případně na webu – www.szturc.eu, kde můžete taktéž sdělit svůj názor, za který předem děkuji.

Pavel Szturc

Kandidát (č.13) za hnutí ANO do Evropského parlamentu

Zdroj: Většina z výše uvedených 13 mýtů vychází z následujícího zdroje.