Státní šikana

Poté, co si police došlápla na majitele growshopů, stali se dalším cílem státní perzekuce internetoví sázkaři. Proč stát tak často sahá k opatřením, která neřeší podstatu problému, jen pár lidem zničí život?

Když se nedávno objevila zpráva, že jistý člověk dostal od Ministerstva financí pokutu 850 tisíc za sázení u nelicencované zahraniční sázkovky, většina lidí si myslela, že se jednalo o člověka, který tyto sázky zprostředkovával. Ministerstvo chvíli okolo celé věci mlžilo, ale nakonec muselo s pravdou ven. Obětí této pokuty se nestal žádný podnikavec, který si na sázení postavil byznys, ale jen úspěšný sázkař. Stát se o něj začal zajímat proto, že se mezi jeho účtem a sázkovou firmou začaly přesouvat větší objemy peněz. Vše má být jen prvním krokem v odstrašující kampani proti sázení u nelicencovaných zahraničních sázkovek.

Nevidím samozřejmě do hlavy panu Babišovi a jeho úředníkům, ale jejich úvahy zdá se vedou směrem, že když nemají žádné páky na samotné sázkovky, došlápnou si na pár sázkařů, napaří jím likvidační pokuty a řádně to rozmáznou v novinách. Cílem má být vyvolání strachu mezi sázejícími, kteří se podle úřednických představ raději poslušně vrátí k licencovaným firmám, z jejichž provozu stát dostává procenta.

Jako obvykle státním úředníkům zcela unikají důvody, které vedou lidi k sázení v zahraničí. V očích byrokrata je takový člověk lump a zloděj, který vlastní stát úmyslně okrádá o jeho zasloužený bakšiš. Ani ho nenapadne, že základní motivací pro sázející je obvykle fakt, že zahraniční sázkové společnosti nabízejí lepší služby než ty, které jsou u nás dostupné. Navíc lidé na rozdíl od úředníků MF obvykle nejsou odborníky na finanční právo, a tak často ani nevědí, že páchají něco protiprávního. Ostatně protiprávnosti jejich jednání si nejsem vůbec jist. Přijde mi zarážející, že v EU máme harmonizované kde co, ale sázet u sázkovek, které legálně podnikají v zemích EU, je proti zákonům ČR. I to je možná jeden z důvodů, proč se ministerstvo pustilo do obyčejných lidí. Nebudou se moci tak účinně bránit.

Otázka je, přinese takovéto tažení proti samotným uživatelům nějaké výsledky? Nepřinese. Zakazovat sázení na internetu je stejné, jako zakazovat stahování filmů. Bez cenzury a brutálního omezení svobody vyjde veškerá snaha naprázdno. Výsledek celé kampaně bude ten, že pár chudáků přijde na mizinu a zbytek lidí si zřídí účty v zahraničí, na které stát nedosáhne.

Celé toto tažení je až nápadně podobné nedávné razii v growshopech. Stát si dlouhodobě neví rady s velkopěstiteli marihuany a tak aby ukázal, že něco dělá, rozhodl se posvítit si na drobné podnikatele, kteří ve svých obchodech většinou prodávali zboží, jež se běžně dá koupit v kdejakém hobbymarketu. Celé to postavili na rozsudku, že určité druhy zboží prodávané pod jednou střechou jsou propagací toxikomanie. Rozsudek bohužel (nebo naštěstí?) nebyl příliš jasný, takže nikdo přesně nevěděl, co může a nemůže prodávat. Cílem této akce bylo opět zasít v lidech strach. Nikoliv mezi mafiány, kteří na výrobě a prodeji marihuany ve velkém skutečně bohatnou, ti si vybavení pro svoje pěstírny kupují obvykle ve velkém právě v těch hobbymarketech. Strach měli dostat všichni, co si pěstují pár kytiček pro vlastní potřebu.

Ne náhodou celá tato akce přišla krátce před legalizací konopí pro léčebné účely. Stát se logicky obává, že lékařské konopí nikdo kupovat nebude. Proč absolvovat celé to lékařsko-úřední martirium, ve kterém státu prokážete, že nejste feťák a pak kupovat konopí za cenu běžnou na černém trhu? Logicky si každý raději pár kytek vypěstuje sám za zlomkové náklady. Výsledek celého zátahu opět veškerý žádný. Majitelé growshopů, které zásah nezruinoval, opět otvírají, jen s trochu omezenějším sortimentem. Velkopěstírny jedou nerušeně dál. Jediným výsledkem jsou tak peníze daňových poplatníků vyhozené z okna za policejní zásahy a pár chudáků, jejichž podnikání se z té rány už nevzpamatovalo.

Proč má stát potřebu takto šikanovat obyčejné lidi, kteří obvykle za nic nemůžou a nikomu neškodí? Protože je to tak snadné. České právní prostředí je i pro odborníka velmi nepřehledné. Člověk si často nemůže být jist, jestli je jeho chování v danou chvíli legální. Je pak snadné vytáhnout nějaký ten rozsudek nebo paragraf a dusit na něm nic netušícího občana. Rovněž to v očích veřejnosti budí dojem, že stát s daným problémem něco dělá, i když reálně nedělá nic. Tedy nic, co by problém skutečně vyřešilo. Nakonec došlápnout si na jednoho chudáka je vždycky snazší než bojovat s velkými rybami,  které zákon obcházejí ve velkém a vědomě. Je snadné chytit blechu, která vás štípla do zadku, a demonstrativně ji rozmáčknout mezi prsty. Když ale přiběhne tygr a ukousne vám půl zadku, asi vás nenapadne ho honit a chtít po něm tu půlku zadku nazpět.

Je jen na nás, jestli si takovéto šikanózní praktiky necháme líbit. Dokud budeme živit stále rostoucí armádu úředníků, budou nás zavalovat normami, ve kterých se nikdo nevyzná, aby tak ospravedlnili svoji vlastní existenci. Na základě těchto norem nás pak budou šikanovat a "zlepšovat" nám životy i proti naší vůli. Bude jedno, kdo sedí nahoře, systém už je takto nastaven. Zkuste na to myslet, až půjdete příště k volbám. Nechtějte změnit jen lidi, chtějte změnit systém, který státem posvěcenou šikanu umožňuje.