Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán oznámil konec v politice. Pokud bude Andrej Babiš jmenován znovu premiérem, v jeho vládě nebude a rezignuje i na poslanecký mandát. Co to vypovídá o něm, o hnutí ANO a budoucí vládě?
Robert Pelikán vždy patřil k menšinovému liberálnímu křídlu hnutí ANO. Před angažmá v politice psal sloupky do Respektu nebo blogy, kde se mimo jiné kriticky vyjadřoval k některým krokům vlády Petra Nečase. Díky této jeho aktivitě přišel o možnost zasednout v radě Českého telekomunikačního úřadu. Zdálo se tedy z jeho strany logické, pokud měl zájem ovlivňovat veřejné dění, aby vstoupil do hnutí, které se právě proti těm, které kritizoval, jasně vymezovalo. I pro Andreje Babiše bylo jeho angažmá výhodné. Potřeboval lidi jako Robert Pelikán, Pavel Telička nebo Jiří Zlatuška, aby mu pomohli získat liberálnější městské voliče.
Těžko říct, co se Robertu Pelikánovi honilo hlavou, když zvažoval vstup do aktivní politiky v rámci hnutí Andreje Babiše. Byl si vědom toho, jaký je Babiš člověk? Uvěřil pohádce o pracovitém miliardáři, který má dost, víc nepotřebuje a chce dát své manažerské schopnosti ve prospěch všeho lidu? Nebyl si vědom střetu zájmů Andreje Babiše jako jednoho z největších příjemců dotací u nás? Nemyslím si. Člověku, který to vidět chtěl, muselo být jasné, že Andrej Babiš je populista, který vycítil příležitost, šel si do politiky ohlídat svůj byznys a rozšířit svou ekonomickou moc o tu politickou. Robert Pelikán na mě nepůsobí jako hloupý a naivní člověk. Minimálně musel tušit, že pohnutky Andreje Babiše nejsou křišťálově čisté. Zřejmě ale s vidinou možnosti podílet se na výkonu veřejné moci a příležitosti situaci v ČR aktivně ovlivnit, byl ochoten to překousnout.
Ještě více by mě zajímalo, co se mu asi honilo hlavou, když po vstupu hnutí ANO do vlády a vynořujících se kauzách začalo být stále více zřejmé, jak bezskrupulózní, sebestředný a mocichtivý Andrej Babiš je. Když se objevila kauza Čapí hnízdo a přišla žádost o vydání k trestnímu stíhání, měl Pelikán možnost minimálně mlčet a nepodílet se na trapných pokusech o obhajobu neobhajitelného. Nevyužil jí a vyrazil loajálně předsedovi na pomoc:
"To, co říct mohu, je, že každému, kdo alespoň zdálky viděl, jak se vyšetřují takové věci, musí být zcela zřejmé, že jediným možným důvodem pro žádost o vydání, podanou několik týdnů před volbami, může být ovlivnění těchto voleb. V tom má Andrej Babiš nepochybně pravdu"
Tato slova pronesl pro deník Právo (zdroj) jako úřadující ministr spravedlnosti a zpochybnil tak, že žijeme v právním státě. Podruhé měl naopak promluvit, když Andrej Babiš ve sněmovně prohlásil, že si lze v této zemi objednat trestní stíhání a dostat člověka do vězení. Opět byl loajální, mlčel a tak znovu nepřímo podpořil ideu, že ČR není právní stát. Toto beru jako obrovské lidské i profesní selhání, které mu už nikdo neodpáře.
Nakonec se prý důvodem pro jeho odchod z politiky staly rozpory mezi jeho osobními postoji a většinovými názory v hnutí ANO např. v otázce lidských práv a situace lidí v sociálně vyloučených lokalitách. To mu to těch předchozích pět let nevadilo nebo o tom nevěděl? Působí to jako alibi a zástupný argument. Mnohem zajímavější je jeho další výrok, kde se odvolává na vydání ruského občana Nikulina do USA. Prý si je vědom toho, že některé politické subjekty toto jeho rozhodnutí ponesou nelibě a nechce komplikovat další povolební vyjednávání. Je naprosto zřejmé, že měl na mysli zejména prezidenta Miloše Zemana a pak komunisty. To už působí věrohodněji, i když si nemyslím, že by někdo uvěřil, že Robert Pelikán jednal na vlastní pěst bez vědomí zbytku vlády a Andreje Babiše.
Můj osobní názor je, že hlavní příčina jeho rozhodnutí odejít z hnutí ANO i z politiky byla jiná. Už dlouho je zřejmé, že Robert Pelikán má veliký problém s hnutím SPD Tomia Okamury, které označil jako fašistické. Klíčové je v tomto případě načasování. Kdyby dlouhodobým problémem byly názorové neshody a katalyzátorem vydání Nikulina, nejspíš by svůj odchod oznámil už po Velikonocích. On nicméně ještě pár dní počkal do doby, než bylo jasné, že jednání mezi hnutím ANO a ČSSD skončilo nezdarem. Matematika je teď velice jednoduchá. Pokud Andrej Babiš chce jako premiér získat důvěru sněmovny, má jedinou možnost. Je zde pouze jedna strana, krom komunistů, které trestně stíhaný premiér nevadí. Tou je hnutí SPD. Odchod Roberta Pelikána právě v této chvíli podle mě jasně naznačuje, že onen klíčový rozpor se netýkal obecných ideových postojů, ale ochoty většiny hnutí ANO spolupracovat s Tomiem Okamurou, pokud to bude situace vyžadovat. Když se tato varianta stala velmi pravděpodobnou, je mi jasné, že na něčem takovém se nemohl a nechtěl podílet.
Nehodlám Roberta Pelikána za jeho rozhodnutí chválit. Udělal, co by měl udělat každý slušný člověk už dávno. Upsal duši ďáblu a je teď jen na něm a jeho svědomí, jak se s tím srovná. Co by nás mělo trápit, je signál, který tím vysílá. Možnost účasti hnutí SPD na vládě je dnes blíž, než kdykoliv předtím.
