Stát, který je neefektivní takřka ve všech sférách svojí činnosti, má stále větší ambice. Jestli se jeho role někde projevuje opravdu ukázkově jako zbytečná, či spíše škodlivá, je to právě rozvoj nových technologií a služeb.
K napsání tohoto blogu mě přivedlo přečtení článku o Airbnb. Pro ty neznalé, jedná se o službu, která umožňuje krátkodobé pronájmy vlastní nemovitosti, typicky pro turisty. Prostě jen napíšete popis, zadáte požadavky, cenu, uděláte pár fotek a můžete pronajímat. Vše jednoduše, na internetu. Naopak, když se chcete ubytovat, stačí se zaregistrovat a můžete vybírat ze spousty nabídek v místě, kam chcete jet. Existuje recenzní systém, každý uživatel má svoji historii, takže si můžete ověřit ke komu jedete nebo kdo se u vás ubytuje. Samozřejmě si můžete do mobilu stáhnout i aplikaci. Paráda, nemyslíte?
Bohužel, někteří lidé nesouhlasí. Na prvním místě se to nelíbí úředníkům. Lidi si začali něco mezi sebou domlouvat, nikdo to nekontroluje, nikdo se nezeptal úředníka, jestli může, ani jednu bumážku na to nepotřebují. No uznejte sami, s tím by se mělo něco dělat. Nicméně se jim to nějak nemůže vejít do tabulek, a tak si to zatím úřady přehazují jak horký brambor a nikomu se do toho nechce, tak snad bude ještě chvíli klid.
Další komu se to nelíbí, jsou hoteliéři. Vybudovali si byznys, který jim hezky funguje, oběhali si všechny úřady, vyplnili papíry, splňují zákonné podmínky a zničehonic se jim tady do toho začnou montovat lidi, co si jen tak mírnix týrnix pronajímají přes internet byty a připravují je o kšeft. Brečí pak u úředníků, jaká to nespravedlnost. Stejně jak v tom vtipu požadují, aby sousedovi ta koza chcípla. Místo, aby tlačili na stát, aby jim ulevil, požadují regulaci Airbnb.
K té jednoho krásného dne dojde, stejně jako v Brně nebo jinde zařízli Uber, dostane se i na Airbnb. Přitom je to proti zdravému rozumu. S rozvojem moderních komunikačních technologií je logické, že lidé začnou poptávat služby jiným způsobem. Navíc pro mnohé je ubytování v soukromém bytě daleko příjemnější než uniformní hotelový pokoj. Je to šance, jak lépe poznat, jak v dané zemi lidé skutečně žijí. Stát tu není od toho, aby stál v cestě něčemu, co funguje a s čím jsou všichni spokojeni, jen proto, že nad tím nemá kontrolu a že lobbují poskytovatelé obdobných služeb, kteří se neumí přizpůsobit současným trendům.
Situace se nakonec jako vždy ustálí, hoteliéři a Airbnb najdou cestu, jak existovat vedle sebe. Poptávka po klasických hotelích úplně nezmizí. Jen by se to celé mohlo obejít bez mnoha komplikací a zlé krve, kdyby do toho stát nevstupoval.
Dalším příkladem toho, jak stát škodí, je situace okolo elektromobilů. Už se začíná pomalu mluvit o tom, že spalovací motory to mají za sebou a že je co nevidět nahradí auta na elektřinu. Proč ne? Fosilní paliva nebudeme mít navěky, tak je to logické, navíc elektromobily jsou účinnější. Je tu nicméně pár velkých ale. Elektromobily, které jsou aspoň vzdáleně srovnatelné se současnými automobily, jsou pořád dost drahé. Stále se nepodařilo vyřešit, jak v masovém měřítku, typicky třeba na sídlišti, budou lidi ty svoje auta na elektřinu nabíjet. Kde se vezme všechna ta elektrická energie, co bude na pohon těch aut potřeba? S dojezdem to zatím taky není moc slavné. Akumulátory jsou plné těžkých kovů a různých fujtabl chemikálií atd. Prostě ještě dlouhý kus cesty zbývá.
Nicméně v honbě za co nejnižšími emisemi CO2 a obecným ekošílenstvím, kterému zejména Evropa momentálně propadla, vznikají první návrhy, jak výrobu aut se spalovacím motorem zakázat a naopak koupi a výrobu elektromobilů dotovat. Přitom tu není žádný důvod. V okamžiku, kdy se dostanou auta na elektřinu cenou a užitnou hodnotou na úroveň těch klasických, lidi k nim přejdou sami. Parní stroj taky nemusel nikdo zakazovat. Jediný důsledek bude tuna zbytečné legislativy a utracený obrovský balík veřejných peněz, které se z velké části rozkradou nebo využijí neefektivně. Stát se prostě za peníze daňových poplatníků snaží předběhnout dobu a vnutit už teď lidem něco, co by si časem stejně koupili. Jak pravil Sir Humphrey Appleby: "Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidi přáli. Dávají se na to, co lidi nechtějí, ale co mít musí. To co chtějí, si koupí sami."
Moderní historie technologického pokroku je historií volného trhu. Nebýt osvícenství a liberalismu, nebýt uvolnění absolutistické státní moci, vypadala by historie západních zemí úplně jinak. Stát nemá technologický pokrok ani brzdit, ani se ho snažit uměle urychlit, trh vše vyřeší lépe a sám. Západní společnost by si měla uvědomit, čemu vděčí za svůj dnešní blahobyt a technologický náskok před zbytkem světa a nesnažit se opravovat něco, co funguje.
