Po nedělních Hovorech z Lán se na hlavu Miloše Zemana snesla nebývalá kritika od významných osobností i obyčejných lidí. Přitom jsme to právě my, kdo by se měl chytit za nos. To my jsme toho člověka posadili na Hrad.
Už v době, kdy vláda zvažovala návrh přímé volby prezidenta, se ozývali politologové, kteří před tímto krokem varovali. Přímo volený prezident s omezenými pravomocemi podle nich bude způsobovat napětí jak v exekutivě, tak v legislativě, bude se plést jiným státním orgánům do práce, jelikož bude cítit silný mandát od občanů. Já sám jsem s přímou volbou v předložené formě nesouhlasil. Když už přímo volený prezident, tak ať je to politická figura se vším všudy. Proč například nezrušit senát, který za ty peníze, kolik ta sranda stojí, nemůže krom zdržování sněmovny dělat prakticky nic, a jeho pravomoci nerozdělit mezi prezidenta a sněmovnu? To by si samozřejmě vyžadovalo daleko významnější změnu Ústavy a tomu odpovídající veřejnou debatu. O nic takového ale nebyl zájem. Lid, který byl znechucen předchozími volbami prezidenta v podání obou parlamentních komor, si žádal přímou volbu a vláda, která se chytala každého stébla, co by jí přineslo trošku popularity, ochotně souhlasila.
Ponechám na vaší úvaze, jestli vám přímá volba prezidenta přišla nakonec lepší než ta nepřímá, já jsem moc velký rozdíl ve férovosti a důstojnosti souboje o post Prezidenta republiky neviděl. Výsledek byl nicméně jasný, na příštích pět let se na Hradě usadil Miloš Zeman a dosadili jsme si ho tam my.
Zkusme se nyní zamyslet nad tím, čím vším nám současný prezident pije krev. Někomu vadí jeho proruská rétorika, přitom jeho přátelský postoj k Rusku a podezření, že jeho kampaň z části financoval ruský gigant Lukoil, bylo známo už před volbami. Další věc, kterou si proti sobě pohněval spoustu lidí, byly jeho výroky při nedávné návštěvě Číny, vlezdočínismus, jak to kdosi vtipně pojmenoval. Ani to nebylo nic, čím by se Zeman nějak výrazně tajil a co by si pozorný volič nemohl zjistit už před volbami. Pokud se budeme zabývat jeho nedělním rozhovorem, tam se opět nekonalo žádné překvapení. Miloš Zeman i přes své vzdělání a nespornou inteligenci v sobě nikdy nedokázal potlačit jistou esenci hulvátství, podle mého se o to ani nikdy nepokoušel. Ti z vás, kdo čekali, že složením prezidentské přísahy se z Miloše Zemana stane mávnutím kouzelného proutku Mirek Dušín, byli velmi naivní. Miloš Zeman se prostě chová tak, jak se vždycky choval a neustále mě překvapují lidé, kteří se tomu diví. Nedělá nic, co bych od něj už v okamžik jeho zvolení nečekal.
Já jsem Miloše Zemana nevolil, několik důvodů jsem uvedl výše a měl jsem i další. To ale neznamená, že bych ho jako svého prezidenta neuznával. Musel jsem kroutit hlavou nad všemi, kdo po Zemanově vítězství nezkousli porážku a s hořkostí v hlase volali do světa, že on není jejich prezidentem. K demokracii musí patřit i ochota přijmout porážku a akceptovat rozhodnutí většiny. Pokud by lidé přestali uznávat výsledky, které nejsou v souladu s jejich názorem, vypukla by nám tu nejspíš občanská válka. Proto i já jako občan České republiky cítím odpovědnost za to, co Miloš Zeman ve své funkci dělá.
Byli jsme to my, kdo chtěl přimou volbu a byli jsme to my, kdo v ní Zemana zvolil jako svého prezidenta. Pokud se nám nelíbí co dělá, dávejme vinu sobě, vezměme si z toho poučení a příště volme uvážlivěji. Ti z vás, kteří chtějí jít 17. listopadu zvonit klíčema na prezidenta, by si měli uvědomit, že tím zvoní vlastně sami na sebe a svou neschopnost zvolit si za hlavu státu někoho pořádného.
