ANO s velkým náskokem vyhrálo volby do poslanecké sněmovny. Nicméně chleba se začne lámat až po volbách, kdy se vyjednává vládní koalice. Největší překážkou na cestě k úspěchu přitom paradoxně může být sám předseda hnutí.
Babiš vyhrál, o tom není pochyb. Bohužel pro něj a naštěstí pro zbytek republiky nevyhrál dost. Jeho sen o jednobarevné vládě ANO se rozplynul. Sám šéf si je toho vědom, když dnes na komentáře ohledně jeho fantasmagorické brožury, kde se zamyslel, jak by se dala země manažersky řídit, aby mu to ta zastupitelská demokracie moc nekomplikovala, reagoval podrážděně, že Ústavu měnit nikdy nechtěl a že si ČT nemá zvát do studia politology, co lžou. Klasická odpověď, kterou už známe. Co se mu nehodí do krámu, je lež, případně za to musel někdo někomu něco zaplatit. Podle sebe soudím tebe.
Hnutí ANO tak nezbývá, než najít ve sněmovně ještě jiný politický subjekt, se kterým bude vládnout. A tady možná narazí kosa na kámen. Problém, který ANO má, je totiž sám jeho předseda. Koaliční potenciál politické divize Agrofertu dost omezuje fakt, že jeho předsedu a jeho pravou ruku Jaroslava Faltýnka trestně stíhá policie za dotační podvod s Čapím hnízdem. Logicky se nikomu nebude chtít do vlády, kde její dva vrcholní představitelé čelí trestnímu stíhání. Nehledě na praktickou rovinu celé věci, kdy hrozí, že oba pány vsadí do vazby, odkud se vláda bude řídit jen těžko.
Dále je tu samotná osobnost Andreje Babiše. Měli jsme možnost vidět, jakým způsobem se choval ve vládě, kde ANO nebylo tím nejsilnějším subjektem. Člověk občas nevěděl, kdo je premiér, jestli Sobotka nebo Babiš. Nemusím mít moc bujnou fantazii, abych si uměl představit, jak by vypadalo jeho jednání z pozice premiéra ve vládě, kde bude mít silně dominantní většinu. Nemyslím si, že ostatním parlamentním stranám se bude chtít vstoupit do koalice, kde se k nim bude premiér chovat jako k onuci a bude na ně svádět veškeré vládní neúspěchy.
Jsme teprve na začátku. První problém může být vyřešen, pokud se pánům Babišovi a Faltýnkovi podaří přesvědčit sněmovnu, aby je nevydala. To bude jedno z prvních klíčových hlasování, které hodně napoví, čeho se od nové sněmovny můžeme dočkat. Co se týče toho druhého problému, tam jsem skeptičtější. Po volbách se sice začaly ozývat hlasy, že by se strany měly chovat pragmaticky a konstruktivně a zajistit zemi stabilní vládu. Nejsem si ale jist, jestli se někomu tu smlouvu s ďáblem bude chtít podepsat. Cenu za vládnutí s hnutím ANO pocítili oba jeho minulí koaliční partneři. Lidovce to stálo čtyři křesla, sociální demokraty rovných třicet pět. Způsob, jakým před volbami Andrej Babiš a jeho média kydali špínu zejména na ČSSD, by měl být varováním pro všechny, co angažmá ve vládě zvažují.
Jestli jsem se za tu dobu, co politiku sleduji, něco naučil, tak že stát se může cokoliv. Hned dva subjekty, SPD a Piráti, jsou zatím velkou neznámou a jen těžko lze odhadovat, co od nich čekat. Možné je i to, že některá z tradičních stran nakonec neodolá vábení moci. Přesto se domnívám, že přes drtivé volební vítězství bude mít Andrej Babiš nemalý problém sestavit stabilní vládu a dobře mu tak, protože si za to může sám. Nakonec to bude muset možná zkusit s menšinovou vládou a vyjednáváním podpory napříč sněmovnou, což bych mu moc přál.
