V ukrajinském hlavním městě zřejmě konečně došlo k zásadnímu posunu. Bohužel situace je i přes tento pokrok dál velmi nejistá. Jak to na Ukrajině nakonec dopadne totiž vůbec není jasné.
Nazíráme-li na Ukrajinu optikou západních médií, která vykreslovala konflikt na majdanu převážně jako boj proevropské opozice s proruskou vládou, může se nám zdát, že se demonstrantům podařilo dosáhnout velkého vítězství, ze kterého se můžeme radovat i my na západě. Odmítnutí podpisu asociační dohody s EU je ale jen špičkou ledovce ukrajinských potíží. Jednalo se spíše o příslovečnou poslední kapku, kterou přetekla hráz problémů, které trápí současnou Ukrajinu.
Myslím si, že obyvatelé Ukrajiny by časem do ulic vyšli stejně. Jejich stát se nachází na pokraji bankrotu. Dluh Ukrajiny je obrovský a je stále jasnější, že bez finanční pomoci zvenčí se prostě neobejde. To, o co se momentálně na politické scéně bojuje, je zdroj, ze kterého peníze přitečou a zejména za jakých podmínek.
V televizi vidíme desetitisícové davy, protestující proti současné vládě. Působí to dojmem, že celá Ukrajina povstala. Bohužel situace je daleko složitější. Velká část Ukrajinců zejména na východě země stále podporuje současnou vládu i proruské směřování země. Oproti tomu opozice je politicky nejednotná. Chybí jasný lídr i společný politický program. Vítězství ve volbách nemusí být zdaleka jednoznačné, navíc spolupráce opozičních stran může váznout na řadě sporných bodů. Mohlo by se stát, že za několik měsíců budeme svědky dalších protestů. Lidé na majdanu i za cenu mnoha lidských životů vybojovali boj, jehož výsledkem by měla být podle jejich představ rychlá změna k lepšímu. Obávám se, že na Ukrajině momentálně není politická síla, která by tato velká očekávání dokázala naplnit.
Ukrajinu z potíží nelze vytáhnout mávnutím kouzelného proutku. Problémy, které ji trápí, mají hluboké kořeny. Celá státní správa i justice jsou prolezlé korupcí. Je veřejným tajemstvím, že bez tučné obálky se člověk spravedlnosti či úředního rozhodnutí nedovolá. U veřejných zakázek je situace ještě horší. Tento léta praktikovaný systém nelze z minuty na minutu změnit, jak koneckonců můžeme vidět i v našem státě. Dalším palčivým problémém s tím souvisejícím jsou ukrajinští oligarchové, kteří disponují zhoubnou směsicí ekonomické a politické moci. Zbavit Ukrajinu jejich vlivu bude rovněž běh na dlouhou trať s nejasným výsledkem.
V neposlední řadě jsou tu mocenské zájmy Ruska. V Putinových geopolitických plánech hraje Ukrajina vyznamnou roli. Rusové se svého vlivu na Ukrajině rozhodně nevzdají. Navíc je nutno říct, že co se týče ekonomického vlivu, tahá momentálně EU za kratší konec. Ukrajina je extrémně závislá na dodávkách ruského zemního plynu a ropy. Zastavení nebo omezení dodávek by mohlo už tak silně pokulhávající ukrajinské ekonomice definitivně podrazit nohy.
EU samozřejmě může nabídnout finanční pomoc. Vzhledem k velikosti ukrajinské ekonomiky bude muset být astronomická. Má EU sama balancující na hraně krize k něčemu takovému prostředky? A jaké podmínky by si za ty peníze nadiktovala? Byli by je schopni ukrajinští politici plnit, aniž by proti sobě opět poštvali veřejnost? Navíc stejnou pomoc může nabídnout Rusko, které má s politikou cukru a biče velké zkušenosti. EU jako celek je na geopolitickém hřišti zatím spíše nováčkem, který slavil částečné úspěchy v zemích jako Moldávie nebo Gruzie. Ukrajina je ale úplně jiná liga.
Z těchto důvodů je tedy předčasné dělat si příliš velké naděje. Cesta Ukrajiny k demokracii západního typu je ještě dlouhá a má mnoho úskalí. Porážka Janukoviče je jen odvalením prvního balvanu. Další, mnohem větší, na své odvalení teprve čekají. Ukrajinci si vybojovali šanci změnit jejich zemi k lepšímu. Jak tuto šanci využijí, záleží hlavně na nich. EU by se neměla zejména ve vnitřních ukrajinských záležitostech přehnaně angažovat, chce-li Ukrajině opravdu pomoci. Měla by se soustředit hlavně na tlumení ruského vlivu a nechat Ukrajince rozhodnout o vlastním osudu.
