S blížícím se termínem druhého kola prezidentských voleb a vrcholící kampaní cloumají se zastánci obou kandidátů stále větší emoce. Zejména ta vzdělanější část populace by se ale měla snažit chovat racionálně.
Ve druhém kole budu volit Jiřího Drahoše. Ne s příliš velkým nadšením, ale Miloš Zeman mi prostě přijde ve všech ohledech horší. Odhlédneme-li od jeho zdravotního stavu, který ho evidentně ve funkci do jisté míry omezuje, nelze mu z mého pohledu odpustit opakované lži, manipulace, hrubiánství, neschopnost přiznat chybu, natahování Ústavy na i za její hranici, mocenský pakt s Andrejem Babišem a jeho příchylnost k Moskvě.
Nicméně umím se vcítit do kůže jeho voličů. Chápu, že jim je jeho lidovost často sympatická, že mají pocit, že je to někdo, komu rozumí a kdo se je nepokouší poučovat. Chtějí slyšet věty, které chápou, které hezky znějí a které tak nějak konvenují s jejich viděním světa. Jestli už je to pravda nebo ne, je tolik netrápí, hlavně, že ty intelektuály v Praze nadzvedne ze židle. Jeho voliči jsou často lidé, kteří se nemají úplně nejlépe, jak můžeme vidět na volebních výsledcích prvního kola, kde Zeman slavil největší úspěch na Ostravsku a v Ústeckém kraji, což jsou dlouhodobě regiony, které jsou na tom ekonomicky i sociálně nejhůře. Spousta z nich má nejspíš pocit, že se k nim politici otočili zády, že pro ně nic nedělají, že je zradili a nechali na pospas osudu, zatímco si hrabou do vlastní kapsy. Nemusí to být nutně lidé špatní ani hloupí, jen se často nezvládají orientovat v dnešní době a využít příležitostí, které nabízí, případně jim to tíživá životní situace ani nedovolí. Miloš Zeman je pro ně jakýmsi majákem naděje, mají pocit, že on jediný jim rozumí, sdílí jejich obavy a nebojí se říkat nepříjemné věci nahlas. Často se s ním ztotožňují natolik, že útoky na něj berou jako útoky na svoji osobu a jejich způsob života.
Nevybíravá dehonestující kampaň proti Jiřímu Drahošovi nutně vyvolává emoce na straně jeho příznivců. To je ale přesně to, oč Zemanovi a lidem okolo něj jde. Vyprovokovat druhou stranu k emotivní a často iracionální reakci, aby pak na ně mohli poukazovat, živit legendu o spiknutí elit proti Miloši Zemanovi a přiživovat dál spirálu nenávisti. Rád bych apeloval na všechny, kteří nemají zájem na prohlubování příkopů napříč společností, aby na tuto nečistou a lacinou hru nepřistupovali. Snažme se jít příkladem. Buďme věcní, reagujme racionálně a bez emocí, neodsuzujme lidi, se kterými nesouhlasíme a o kterých si i třeba oprávněně můžeme myslet, že se mýlí. Každý má jistě ve svém okolí někoho takového. Snažme se argumentovat, vyvracejme ty největší nesmysly, ale nenásilně. Každý agresivní výpad člověka spíše donutí stáhnout se do defenzivy a zakopat se hlouběji na svých pozicích, než aby jej přesvědčil. Je to někdy těžké, jí vím, taky se občas neudržím. Snažme se chovat k názorovým oponentům slušně a s respektem, vždyť můžeme všude okolo vidět, kam ta stupňující se hysterie vede.
A ať už vyhraje kdokoliv, buďme velkorysými vítězi, případně pokornými poraženými. Když politici ve své roli mediátorů veřejné diskuze selhávají a pod vlivem politických marketérů úmyslně rozdmýchávají emoce, je to na nás, těch přemýšlivějších a rozumnějších občanech tohoto státu, abychom těm zbylým šli příkladem. Mám už dost té nenávisti, kterou je společnost prolezlá a nechci ji dále živit.
