(Ne)Politik Babiš

Majitel Agrofertu a ministr financi v jedné osobě Andrej Babiš o sobě rád říká, že není (jako) politik. V překrucování skutečnosti a zavádějících tvrzeních ohledně jeho střetu zájmů v případě zákona o biopalivech je ale politikem na sto procent.

Zcela logicky zákon o biopalivech vzbuzuje pozornost. Aby ve vládě seděl člověk, jehož firma bude mít ze schváleného zákona přímý prospěch, je věc na západ od našich hranic opravdu nevídaná. Andrej Babiš si je toho pochopitelně vědom, nicméně celou záležitost bagatelizuje, snažíc se vyvolat dojem, že o nic nejde a vše je naprosto v pořádku. Ve snaze obhájit neobhajitelné se dopouští mnoha argumentačních faulů, já zde uvedu dva podle mého nejzákladnější.

Za prvé, majitel firmy Agrofert tvrdí, že ze zákona bude mít jeho firma minimální prospěch. Sám hovoří o částce zhruba 60-70 milionů. To nevypadá tak hrozně, že? Škoda, že je to jen špička ledovce. Je pravda, že tuto částku firma Agrofert skutečně ušetří, jedná se o peníze, které by musela odvést na spotřební dani, kdyby si kupovala standardní palivo, místo biopaliva. Bohužel vrchní účetní této země tak nějak zapomněl na částku, kterou díky státní podpoře vydělají jeho firmy na výrobě biopaliv. Zákon totiž vytváří po biopalivech umělou poptávku. Podle odhadů by si díky novému zákonu měly Babišovy firmy polepšit na zisku z výroby biopaliv v příštích pěti letech o dvě až tři miliardy korun, což už není zas tak malá částka ani pro firmu jako Agrofert.

Druhý argument, který Andrej Babiš rád používá, je tvrzení, že mu na biopalivech vůbec nesejde, ať jejich podporu stát klidně zruší. On si prý staví rafinérku, co místo biopaliv bude z řepky dělat stolní olej. Ukázková demagogie. Na stolním oleji totiž Babiš nemůže nikdy vydělat tolik, jako na biopalivech. Pokud by Agrofert skutečně rozběhl výrobu stolního oleje, musel by s kůží na trh. Nehledě na počáteční náklady na vybudování výroby by Babišova firma musela místo zaběhlého byznysu podporovaného státem vstoupit na trh s novým výrobkem, udělat mu reklamu a prosadit se proti konkurenci. Navíc nemají jistý odbyt jako u biopaliv, jelikož zatím není v platnosti zákon, který by nařizoval povinně přimíchávat řepkový olej do každého jídla.

Oba výše uvedené příklady jasně ukazují, že se Andrej Babiš nestydí zamlčovat fakta a překrucovat skutečnost ve svůj prospěch. Nic, co bychom neznali od politiků, od kterých se pan ministr tak rád distancuje. Jedno se mu ale musí nechat, on se od politiků, jaké jsme donedávna znali, skutečně v něčem liší. Nikdy tu nebyl člověk, který by vykonával vrcholnou exekutivní funkci a přitom měl firmu, která má v takové přímý prospěch z vládní politiky a zároveň by vlastnil dva celostátní deníky a rádio. V tom pan Babiš skutečně není jako ostatní politici.