Včera jsem vedl zajímavou debatu se dvěma kamarády. Jeden je ženatý, druhý se nedávno rozešel se svou partnerkou. Zjistili jsme, že jsou věci, které nás na ženách mrzí a na kterých se všichni shodneme. Berte toto prosím jako ryze mužský náhled na věc, takový návrh, jak s námi chlapy lépe vycházet.
Když muž radí, nejedná se o osobní útok
Když žena něco dělá a přijde za ní muž s tím, že způsob, jakým to dělá, není ideální a dalo by se to dělat i efektivněji, následuje často podrážděná reakce. Přitom v drtivé většině případů nemá muž jiný úmysl, než ženě skutečně pomoct a ulehčit jí práci. Mezi muži tento způsob komunikace běžně funguje. Nicméně žena to často bere jako osobní útok, obzvlášť od svého partnera. Má pocit, že jí mezi řádky sděluje, že je neschopná. V následném rozrušení pak už nedokáže rozumně posoudit, jestli ta rada byla skutečně dobrá a jen se brání domnělému útoku. Takže prosím, než vyštěknete věty typu: "Tak si to udělej sám, když seš tak chytrej." nebo "Radit, to by ti šlo, ale tu poličku v obyváku už přiděláváš měsíc.", zkuste napočítat do deseti a zamyslet se nad tím, co vám sdělujeme a jestli na tom něco není.
Není nutné být spolu neustále ve spojení
Přesně toto vedlo k rozchodu mého kamaráda. Jeho partnerka měla potřebu neustále s ním komunikovat. Psala nebo volala mu každou maličkost, co se jí udála a byla pak frustrovaná z toho, že můj kamarád to nedělal stejně. Měla pocit, že se s ní nechce bavit a že ji nemá rád. Řeknu vám jedno malé tajemství. V drtivé většině případů nás podobné informace vůbec nezajímají. Je nám srdečně jedno, co jste měly k obědu, že jste si zašpinily novou halenku od kafe nebo že jste na ulici potkaly maminku. Tolerujeme takovéto informace v osobním rozhovoru, chápeme, že to potřebujete ze sebe dostat a někomu to sdělit. Bohužel s rozvojem moderních komunikačních technologií mají některé ženy pocit, že by spolu partneři měli být ve spojení neustále. Když pak přijdou domů, jsou navíc schopny partnerovi vyčíst, že se ani nezeptal, jaký byl den. Proč by to dělal, když už mu to všechno vyslepičily přes telefon? My muži prostě komunikujeme jinak. Neustálý přísun pro nás zbytečných informací nás obtěžuje a vyčerpává. Pokud mají ženy potřebu sdílet s někým své dojmy okamžitě, měly by psát svým kamarádkám. Partner si ženu rád vyslechne, až se s ní setká třeba doma u večeře. Rovněž není důvod být frustrovaná, když od partnera neproudí podle ženy dostatek informací. Muži nemají obvykle potřebu ze sebe takhle všechno vysypat. Sdělují informace, o kterých si myslí, že by ženu mohly zajímat nebo jsou pro ni užitečné, případně se obracejí s problémy, se kterými chtějí pomoct. Že s ženou není její partner neustále v kontaktu, neznamená, že ji nemá rád. Prosím zapamatujete si předchozí větu.
Odpusť a zapomeň
Jednoduché pravidlo, které je pro některé ženy těžké praktivovat. Když dojde ke sporu a ten spor je vyřešen, muž to obvykle velmi brzy hodí za hlavu. Bere to za hotovou záležitost a časem to úplně pustí z hlavy. Vytahovat pak podobné věci po letech a argumentovat s nimi v řešení aktuálních sporů, je nefér. Za prvé to má obvykle s momentálním problémem jen okrajovou souvislost, za druhé muž si to nepamatuje a tak může jen těžko účinně argumentovat a konečně za třetí oživovat po letech vyřešené spory a jitřit staré rány opravdu není vhodný způsob k urovnání jakékoliv hádky. Ještě horší je podobnou taktiku používat pro omlouvání vlastních chyb. Co dokáže muže spolehlivě vytočit je situace, když místo očekávané omluvy přijde argument, že on se předloni zachoval podobně a taky se neomluvil, takže ani žena se omlouvat nebude. Za prvé je to nesmyslný argument (stejně nesmylsný jako "vy zase bijete černochy"), za druhé muž ani nemůže mít jistotu, že je to pravda, obvykle má nějakou mlhavou vzpomínku, že se něco podobného mohlo stát, ale už si nepamatuje okolnosti a ani neví, jestli se tehdy skutečně neomluvil. Místo, aby byl spor ukončen několika větami a aktuální problém byl vyřešen, zvhrne se to v hádku o to, jak to předloni vlastně bylo, což nikdy nemůže skončit dobře. Zkuste prosím zapomenout na křívdy minulosti, chápu, že to láká, jelikož tady má žena nad mužem obvykle navrch, nicméně muž to často vnímá jako podpásovku a zbytečně se zašprajcuje.
Mít vlastní koníčky a kamarády
Tohle tak trochu platí pro oba, ale častěji s tím mívají problém ženy. Že spolu muž a žena mají vztah a mají se rádi, ještě neznamená, že musí každou volnou chvíli trávit spolu. Na začátku je to normální, když prvotní milostné vzplanutí pomine, je dobré dát si vzájemně nějaký osobní prostor, aby se nedostavila ponorková nemoc. Jedna z nejhorších věcí, co se může stát, je podle mě situace, kdy se pár úplně odstřihne od lidí a zálib, které je dříve obklopovaly. Uvědomte si, že se svým partnerem se sice navzájem milujete, ale vaši přátelé vás obvykle znají stejně dlouho nebo spíše mnohem déle a je logické, že váš partner a snad i vy chcete nějaký čas trávit s nimi a tyto vztahy udržovat. Stejně tak je chyba, partnerovi úplně zakázat jeho koníčky. Má zkušenost je taková, že tuto tendenci mívají obvykle lidé, co žádné vlastní koníčky nemají. Pokud i vy patříte k takovým lidem, uvědomte si, že to není chyba vašeho partnera a je hloupost ho tak za to trestat a držet ho doma. Že si chlap občas vyrazí někam s kamarády nebo zahrát si volejbal, není na škodu. Naopak, vrátí se k vám obvykle nabitý novou energií. Vy taky nemusíte sedět doma. Vyražte si s kamarádkami na kafe nebo do kina, dělejte, co baví vás. Uvidíte, že budete oba spokojenější.
Nebát se přiznat chybu
Toto je také problém jak mužů, tak žen. Já se teď hodlám soustředit na to, co mužům obvykle vadí na ženském přístupu k věci. Některé ženy mají velmi rafinovanou taktiku. Udělají chybu. To se samozřejmě stává a partner by se měl snažit být velorysý. Nicméně žena často, místo aby svou chybu uznala a omluvila se, najde nějaký naprosto absurdní důvod, proč za to v konečném důsledku může muž (např. "Já jsem sice cestou do práce při parkování ťukla auto, ale to bylo kvůli tomu, že tys ráno byl moc dlouho v koupelně, já jsem pak nestíhala a byla zbytečně ve stresu."). Muž tuto ženskou logiku obvykle nechápe. Příčinná souvislost mezi tím, že se ráno o pár minut déle sprchoval a faktem, že jeho žena neumí parkovat, mu naprosto uniká. Celá další debata pak připomíná trošku absurdní divadlo, které může paradoxně skončit tak, že muž je natolik zmaten nesmyslnou debatou, používající logiku, jíž jeho myšlení nedokáže čelit, že se nakonec raději omluví on, aby už ten nesmysl nemusel řešit. Nicméně si v sobě odnáší pocit křivdy, který dříve či později někde jinde vyplave na povrch. Doba dnes velí ženám být hrdé a emancipované, pamatujte ale, přiznání chyby vaši autoritu před mužem nesníží, spíš naopak. Mnohem více v jeho očích klesne žena, která se snaží dětinsky vymlouvat.
To by bylo zrhruba vše, na co jsme s kamarády včera u piva narazili. Víme, že ani my muži nejsme dokonalí, že dokážeme být ve svých radách někdy zbytečně jízliví, že často bereme příliš málo ohledů na to, že si potřebujete s někým blízkým popovídat, že to se svými koníčky a kamarády občas trochu přeháníme nebo že v okamžiku, kdy máme být velkorysí, vás v tom sem tam zbytečně vykoupeme. Bez toho, aby se snažili oba, to ale nejde. Neberte prosím tento blog jako nějaký útok vůči ženám, ale jako pohled z druhé strany, který může pomoci pochopit uvažování nás mužů. Když se budeme vzájemně lépe chápat, může to zabránit mnoha zbytečným sporům.
