Klid na práci

Designovaný premiér se ani nepokouší sestavit ve sněmovně koalici, předseda sněmovny zpochybňuje nezávislost policie a justice, Okamura a spol. vyhlásili válku novinářům. Co to vypovídá o nové politické reprezentaci?

Když jsem poprvé hodnotil výsledky voleb, psal jsem, že Andrej Babiš volby sice vyhrál, ale nevyhrál dost. Nazíral jsem na celou situaci skrze zkušenost z minulých volebních období a očekával jsem, že Andrej Babiš to se sestavováním nové vlády nebude mít vůbec lehké. Jak jsem se tehdy mýlil. Bláhově jsem očekával, že bude ctít ústavní zvyklosti a ducha ústavy obecně. Vývoj posledních dní mě donutil procitnout ze sna a uvědomit si, že Andreje Babiše na jeho cestě k moci nic nezastaví. Ústavní, neústavní, lidi chtějí, abychom makali, tak budeme makat.

Díky ochotně spolupracujícímu Miloši Zemanovi byl tak minulý týden Babiš jmenován premiérem, aniž by podnikl jakýkoliv vážně míněný pokus vyjednat pro svou vládu ve sněmovně podporu. Při ustavování nové sněmovny se spokojil s tichou dohodou mezi ním, SPD a komunisty. Stejně tak není vidět ani náznak snahy zajistit si v parlamentu dostatečný počet poslanců pro hlasování o důvěře. Nejdříve jsem myslel, že i tady spoléhá na Okamuru a komunisty, rychle jsem byl vyveden z omylu. Dle jeho slov je mu vcelku jedno, jestli jeho vláda bude vládnout s důvěrou, bez důvěry nebo třeba v demisi. Lidi chtějí, aby vláda začala pracovat a hotovo. Mezi řádky nám vlastně sdělil, že on prostě bude vládnout, děj se, co děj a ústava je toaletní papír. Prezident s tím problém mít nebude, jak jsme už mohli vidět u Rusnokovy vlády, která vládla bez důvěry půl roku, navzdory tomu, že Miroslava Němcová tehdy měla v rukou podpisy nadpoloviční většiny poslanců pro podporu svojí vlády. O důvod víc se téhle žáby na prameni v lednu zbavit.

Ve stejném duchu, zdá se, proběhne hlasování o vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo. Už dlouho probíhá dělostřelecká příprava, aby tato žádost mohla být smetena ze stolu. Poslanci ANO nám vlastně neustále podsouvají, že je to celé politicky motivované a že jde jen o pošpinění lídrů jejich hnutí. Nejdále šel v těchto úvahách nový předseda sněmovny Vondráček, který nejprve v Otázkách Václava Moravce rozvíjel myšlenku, že je vlastně ve veřejném zájmu budoucího premiéra nevydat, jako by snad zájmy Andreje Babiše byly totožné se zájmy státu. Následně pak na DVTV zpochybnil nezávislost policie a justice, když řekl, že by bylo lepší celou kauzu prozkoumat až po čase, kdy budou tyto orgány skutečně nezávislé (rozumějme, až tam budou naši lidé). Slyšet během několika dní třetího nejvyššího ústavního činitele popřít hned dva principy právního státu, tedy rovnost všech občanů před zákonem a oddělení moci výkonné a soudní, to je silná káva a dost nám to prozrazuje, jakým způsobem tito "noví" politici chápou stát, který je pro ně pouhým prostředkem k výkonu moci. Vyhráli jsme volby, tak nás nechte vládnout a neotravujte s nějakými řečmi o demokracii, ústavnosti a morálce.

Stejně zajímavá je v tomto směru politika, jakou nastolil vůči novinářům Tomio Okamura a jeho hnutí SPD. Novináře dělí na hodné a zlé podle toho, jak o nich píší. S těmi zlými se nebaví, nepouští je na svoje akce a i ty hodné, kteří vůči jejich hnutí nejsou vyloženě servilní, si drží od těla. Jakékoliv nepříjemné otázky neváhá Okamura označovat za hloupé. Případnou kritiku odmítá jako lež a manipulaci. Odůvodnění je takřka stejné jako u ANO. Jsme třetí nejsilnější stranou ve sněmovně, tak co ještě chcete?

Co mají všechny tyto podivné výroky a činy společné? Postavení principu zastupitelské demokracie na hlavu. Zaštiťovat se volebním výsledkem a tvrdit, že hlasy z demokratických voleb automaticky posvěcují vše, co strana nebo její představitelé dělají, jako demokratické, je absolutním překroucením všeho, čím se demokracie a právní stát vyznačuje. Nelze tvrdit, že stačí jednou za čtyři roky předstoupit před občany ve volbách a pak už vám do toho, co děláme, nic není. Politici musí ze svojí práce skládat občanům účty neustále, musí ctít ústavu a principy právního státu i odpovídat na nepříjemné otázky. Teprve tehdy mohou sami sebe označovat jako demokraty. Nová politická reprezentace by chtěla klid na práci, stejně jako soudruzi za minulého režimu, kteří se také rádi schovávali za lid. Nezbývá než doufat, že ústavní instituce a média, která ještě nejsou pod jejich vlivem, jim ho nedají.

Pomoci v tomto boji můžeme i my občané. Stačí v lednu znovu nepustit na hrad Miloše Zemana, který tento styl vedení politiky zastává celou svoji kariéru.