Karty ve sněmovně jsou rozdány

Moje slova z předchozího blogu se naplňují. Jasná vládní koalice se v nové sněmovně nerýsuje. Kde jsou příčiny současného stavu a jak to celé nakonec dopadne?

V mém posledním blogu Největší problém ANO? Babiš jsem psal o tom, že koaliční potenciál hnutí ANO je značně limitovaný osobou jeho předsedy. Vývoj v nové sněmovně mi v zásadě dává za pravdu. V podstatě máme teď ve sněmovně tři skupiny stran.

Skupina první: My kluci, co spolu mluvíme. Jedná se o zdánlivě nesourodé uskupení ANO, SPD a komunistů. Kromě jejich antisystémového naladění a populistické rétoriky se z ideového hlediska hledá jen těžko něco, co by je nějak spojovalo. Tmelem, co tuhle skupinku drží pohromadě, je bezskrupulózní touha po moci.

Komunistům je v zásadě jedno, s kým to dají dohromady, hlavně když z toho něco kápne. Zcela poprávu tahle strana byla na celostátní úrovni dlouho v izolaci a nyní jim i přes historicky nejhorší volební výsledek svítá na lepší časy. Podařilo se jim získat křeslo předsedy velmi exponovaného mandátového a imunitního výboru plus místopředsedu sněmovny.

SPD, profilujicí se jako nacionalistická strana bojující za principy přímé demokracie, taky využívá situace, kdy se Babiš nemá ve sněmovně s kým dohodnout. Okamura v zásadě nemá problém spojit se s kýmkoliv, kdo mu slíbí prosadit zákon o všeobecném referendu a pustí ho k moci. Získal místo předsedy bezpečnostního výboru a povedlo se mu dosáhnout na post místopředsedy sněmovny, o který usiloval již v minulém volebním období.

ANO nemá zatím jinou možnost, než spolupracovat se dvěma výše zmíněnými stranami. Andrej Babiš sám sebe svým jednáním a výroky vmanipuloval do pozice, kdy se s ním demokratické strany odmítají špinit. Za prvé má na krku trestní stíhání, za druhé se nikomu nechce do role fíkového listu a otloukánka v de facto jednobarevné vládě ANO. Současná situace Babišovi nevyhovuje. Do otevřené spolupráce s komunisty a Okamurou se mu nechce, ale jak je vidět, když je potřeba, jejich hlasy nepohrdne. Beru to z jeho strany jako jistou formu vydírání ostatních stran. Něco ve stylu: “Koukejte, k čemu jste mě donutili, já vás vlastně nepotřebuju, ale kdyby jste si to ještě rozmysleli, dal bych si říct, mrk, mrk.” Podle mě si ale jen připravuje půdu na situaci, kdy bude s těmito stranami nakonec ve sněmovně spolupracovat dlouhodobě, aby pak mohl říct, že ho k tomu dotlačily tradiční strany svojí neochotou se dohodnout, snažíce se tak zakrýt, že jim nemá co nabídnout.

Skupina druhá: Čtyřkoalice revival. Toto uskupení tradičních středopravicových stran, které se spojilo do formace jménem Demokratický blok, je momentálně nejvýraznější opoziční silou ve sněmovně. Bohužel i přes humbuk, jaký dělají, je nutno si uvědomit, že disponují pouhými 48 mandáty a tak toho reálně moc nezmůžou. Zatím to vypadá, že to spolu ODS, Lidovci, Starostové a TOPka potáhnou až do příštích voleb a nenechají na Andreji Babišovi nit suchou. Bohužel nemají dostatečnou sílu, aby jeho nástupu k moci, ať už s kýmkoliv, mohli reálně zabránit. Pokud tedy ODS nenaskočí Babišovi na státotvornu vějičku, což si nemyslím.

Skupina třetí: Chytrá horákyně. Do této skupiny řadím poslední dvě sněmovní strany. Piráty a ČSSD. Piráti si na jednu stranu nechtějí s Babišem zadat. Jejich slova o možné spolupráci s ANO bez Babiše chápu spíš jako rétorické cvičení. Pokud nejsou úplně naivní, musí jim být jasné, že je to asi stejně reálné, jako že slunce vyjde na západě. Na rozdíl od Demokratického bloku zaujali konstruktivnější postoj a svými hlasy pomohli zvolit předsedu sněmovny Vondráčka, za což jim připadl místopředsednický post. Snaží se tvářit pragmaticky. Do otevřené spolupráce s ANO se nepohrnou, nicméně v dílčích záležitostech může s jejich hlasy Babiš nejspíš počítat.

ČSSD je momentálně ve stavu klinické smrti. Odmítli se připojit k Demokratickému bloku, s Babišem ale spolupracovat taky nechtějí. Strana je paralyzovaná, ve sněmovně je moc vidět není. Díky ustavení předvolebního triumvirátu není jasné, kdo to u nich vlastně teď řídí a do sněmu je daleko. Než najdou sami sebe, bude nejspíš pozdě něco změnit a strana bude muset přijmout rozložení sil, ať už bude jakékoliv. Stejně jako u Pirátů se nedá vyloučit, že v dílčích záležitostech budou hlasovat spolu s ANO. Jako foršuš dostali křeslo místopředsedy sněmovny.

Vypadá to tedy, že v nejbližší době se nejspíš dočkáme menšinového kabinetu hnutí ANO, podporovaného zejména hlasy SPD a komunistů. Demokratický blok se mezitím stále pevněji zakopává v opozičních lavicích. Piráti s ČSSD zatím zůstávají v zemi nikoho a čekají, jak se se situace vyvine. Alespoň tak lze zatím soudit po prvních jednacích dnech nové sněmovny. Pohled to není radostný, nicméně nám nezbývá, než tuto situaci do dalších voleb, ať už za čtyři roky nebo dříve, akceptovat.