Již delší dobu v některých svých blozích upozorňuji na rizika spojená se současným vývojem v EU. Nyní se moje slova i slova dalších euroskeptiků pomalu naplňují. Bohužel, zadostiučinění v této situaci člověk cítit nemůže.
Stalo se přesně to, na co kritici Lisabonské smlouvy upozorňovali. Česká republika a další tři státy byly přehlasovány na radě ministrů vnitra, a to v tak základní otázce, jakou je přijímání imigrantů na území vlastního státu. Kde jsou teď všichni ti euronadšenci, kteří nás ujišťovali, že tohle se nikdy nestane, že EU vždy bude hledat konsenzus? Je symbolické, že přehlasování jsme byli v době vlády ČSSD, tedy strany, která přijetí Lisabonské smlouvy podporovala. Sklidili, co sami zaseli. Budou se teď snažit svalit vinu na Brusel, přitom je to přímý důsledek politiky, kterou od počátku podporovali.
Když jsem veřejně kritizoval povinné přerozdělování uprchlíků, bylo mi často namítáno, že přijmout pár tisíc uprchlíků přece není takový problém, že si můžeme dovolit pomoct pár lidem a taky našim partnerům v EU. To je klasická taktika fabiánského socialismu. Navrhnout nesmyslné řešení a následně debatu o smyslu zredukovat jen na míru opatření. Ano, je pravda, že pár tisíc uprchlíků by neznamenalo pro ČR žádnou ekonomickou ani sociální katastrofu, o to ale vůbec nejde.
Za prvé nelze distribuovat lidi jako nějaké balíky po celé Evropě. Lidé mají svoje cíle a touhy a pokud je nechceme vyloženě pozavírat do cel, tak jim jen těžko zabráníme, aby se za nimi nevydali. Uprchlíci k nám přivezení během pár dní vezmou roha a namíří si to do Německa.
Za druhé nás to ani o krok nepřibližuje řešení uprchlické krize. Dokud bude vnější hranice schengenu děravá jako řešeto, dokud nebudeme mít možnost lidi zachráněné z lodí vysadit v bezpečném přístavu někde mimo hranice EU a dokud budou mít uprchlíci před sebou vidinu štědrého sociálního systému v některých zemích, bude oněch 120 tisíc uprchlíků, o kterých se momentálně jedná, jen kapka v moři.
To je další problém kvót. Jak země EU na toto řešení jednou přistoupí, už nic nezabrání tomu, aby se podle stejného klíče postupovalo i příště. Mohli jsme to vidět názorně na pomoci Řecku. Nejdříve vznikl dočasný euroval ESFS, když toto řešení prošlo, vznikl trvalý euroval ESM, který je nyní zcela v rukou byrokratů a zcela mimo kontrolu národních vlád. Ty tak maximálně mohou posílat peníze, o které si řekne. Stejně tak to dopadne s kvótami na uprchlíky. Z jednorázového a dočasného řešení se stane trvalé, protože stejně jako v případě Řecka tu nikdo neřeší příčinu problému, jen jeho následky.
V neposlední řadě není podle mě možné v tak závažné otázce, jakou je imigrace, zcela oslyšet hlas zemí, kterých se to přímo dotkne. Rozhodování o tom, koho přijmout a koho nepřijmout na území svrchovaného státu je jedním ze základních atributů státní suverenity. Protlačit podobné řešení silou a úplně obejít národní vlády, se může EU šeredně vymstít. Už teď jsou v mnoha zemích Evropy na vzestupu různé extremistické strany a tohle je jen další přilévání oleje do ohně. Snaha neustále přitápět pod kotlem integrace a centralizace proti vůli občanů povede ke katastrofě.
Jak krize eura, tak uprchlická krize jasně ukázaly, že EU není schopna pružně reagovat na krizové situace a efektivně je řešit. Jak euro, tak schengen se při první vážnější krizi otřásly v základech. Instituce EU se ukázaly jako zcela nefunkční. Kde je evropský prezident a kde evropská ministryně zahraničí? Proč už dávno nejsou vyjednány smlouvy s Tureckem, Marokem, Libanonem nebo Tuniskem o vybudování bezpečných přístavů a uprchlických táborů, stejně jak to má Austrálie, která si s přílivem imigrantů poradila velmi dobře? Času bylo dost, tahle situace nevznikla ze dne na den. V Sýrii se válčí už čtyři roky. Stejně tak Itálie už řadu let upozorňuje, že příval běženců prchajících do Evropy přes Lybii nezvládají. Ono asi bylo důležitější zakazovat žárovky a regulovat zakřivení okurek.
Je čas, aby Evropa vzala rozum do hrsti a vykašlala se na drahé a nefunkční bruselské instituce. Státy mezi sebou mohou spolupracovat i bez EU. Ministři a premiéři zemí se mohou nadále setkávat a jednat spolu, země spolu mohou volně obchodovat, lidé mohou cestovat, to vše lze i bez EU a jejich institucí. Obávám se ale, že toho evropští politici nebudou schopni a budeme muset čekat, dokud se tahle drahá a zbytečná instituce sama nerozpadne. Už předem hádám, že to nebude za příjemných okolností. Jen těžko lze při současném vývoji cítit nějaké zadostiučinění, když člověk vidí, kam Evropa pomalu směruje. Pokud má EU čelit budoucím krizím a výzvám, musí se zásadně změnit. Bohužel, něčeho takového už podle mě není schopná. Zkušenosti říkají, že řízený rozpad je obvykle lepší než živelný. Nebylo by tedy nakonec lepší tenhle nefunkční spolek rozpustit, než bude pozdě?
