Cirkus Brusel

Vyjednávání o nové Evropské komisi se zkomplikovalo. Slovinská kandidátka na komisařku Alenka Bratušeková po neúspěchu před parlamentním výborem boj o křeslo vzdala a rezignovala. To co následovalo potom, je krásnou ukázkou evropské demokracie v praxi.

Nejprve se vraťme k okolnostem, jež vedly k odstoupení slovinské kandidátky. Oficiálním důvodem k jejímu odmítnutí byl nepřesvědčivý výkon na slyšení před parlamentními výbory, zejména měly vadit nedostatečné znalosti v oboru eneregetiky, kterou jako komisařka měla mít na starost. Její vystoupení před výbory jsem neviděl, takže nemohu soudit, nakolik tyto výtky byly nebo nebyly oprávněné. Nicméně mě překvapuje, jak se najednou lpí na odborných znalostech. Když se například komisařkou pro zahraniční a bezpečnostní politiku stala Catherine Ashtonová, nikomu nevadilo, že nemá žádné diplomatické zkušenosti. Divím se, že europoslancům spíš nevadilo, že se Bratušeková na post eurokomisařky víceméně nominovala sama, jelikož o tom rozhodovala právě její odstupující vláda. Něco málo o tom, co mohlo také stát za jejím neúspěchem napověděl Petr Mach v Událostech, komentářích. Podle Macha Bratušeková podporovala jadernou energii a naopak nepodporovala finanční záchranný plán v případě prohloubení ekonomických potíží Slovinska, což v současné EU nejsou moc mainstreamové postoje.

Ať už je pravda jakákoliv, faktem je, že Bratušeková je ze hry a Slovinsko musí dodat novou kandidátku. Důležitý je zejména ten ženský rod. Kdyby totiž Lublaň navrhla muže, snížil by se počet žen oproti minulé komisi, což by bylo považováno za největší evropskou tragédii od druhé světové války. EU jde přece s dobou, a tak ve vrcholném orgánu EU musí počet žen neustále stoupat nebo aspoň zůstávat stejný. Vpřed, zpátky ni krok! Evropští lidovci a socialisti byli dokonce tak drzí, že navrhli i konkrétní jméno. Vysněnou kandidátkou se měla stát socialistická europoslankyně Tanja Fajonová. Ta je zjevně evropským principům loajální. Nicméně slovinská vláda odmítla na takový návrh přistoupit a zcela oprávněně namítla, že jmenování kandidáta (tedy vlastně kandidátky) je plně v kompetenci vlády členské země. Možná tak trochu z trucu proto navrhli víceméně neznámou Violetu Bulcovou, čímž budoucímu předsedovi Junckerovi moc radosti neudělali. Juncker potřebuje, aby komise začala fungovat co nejdříve. Nominace neznámé slovinské političky místo prověřené soudružky je pro něj tedy nepříjemná komplikace. Jak to celé dopadne, je ve hvězdách, nicméně poučení z celé situace je jasné.

Za prvé je zřejmé, že pozitvní diskriminace žen skrze nejrůznější kvóty se v Evropě stala realitou. Nechci ani domýšlet, co by se dělo, kdyby měli Slovinci tu drzost nominovat muže. Už teď je mi líto všech pracovitých a inteligentních žen, které se vlastními schopnostmi vypracují a na které se budou jejich kolegové dívat skrze prsty, protože si nebudou jistí, jestli práci dostali díky svým schopnostem nebo pohlaví.

Za druhé se ukázalo, že evropské instituce mají stálou tendenci posilovat svoji moc na úkor členských zemí. Vidět jsme to mohli už krátce po volbách, když vítězní poslanci lidovců a socialistů vnutili Jean Claude Junckera Evropské radě jako kandidáta na předsedu komise s odůvodněním, že si ho "evropský lid" zvolil ve volbách. Premiéři evropských zemí tento nesmyslný argument přijali (čest výjimkám) a tím dobrovolně odevzdali další klíčovou kompetenci do rukou Bruselu. Nynější pokus vnutit Slovinsku konkrétní jméno byl zcela v duchu této snahy omezit vliv vlád členských zemí na dění v Bruselu.

Vše nasvědčuje tomu, že nová komise bude plynule pokračovat v práci té staré a že v nejbližší době nás žádný obrat k lepšímu nečeká. Pánové v Bruselu si zřejmě neuvědomují, že si tak kálí do vlastního hnízda, protože zejména voliči v Británii jejich kroky pozorně sledují. Pravděpodobnost vystoupení Spojeného království z Evropské unie se tak opět o něco zvýšila.