Odklad ESG: dobrá zpráva, ale nevydechujme příliš brzy

Evropská unie se na poslední chvíli rozhodla šlápnout na brzdu. Povinnost ESG reportingu, tedy nefinančního výkaznictví o dopadech podnikání na životní prostředí, společnost a způsob řízení firmy, se odkládá.

Rada EU schválila posun 26. března, Evropský parlament o pět dní později – tedy 1. dubna. Člověk by skoro pochyboval, jestli to nebyl jen vtip.

Pro velké i malé a střední kótované podniky to znamená dvouletý odklad povinnosti. Do té doby by mělo dojít k přehodnocení toho, kdo přesně bude muset reportovat, zda se nezruší sektorové standardy a zda celý požadovaný rozsah nebude poněkud… umírněn.

Zní to jako dobrá zpráva. A pro mnohé firmy opravdu je. Jenže zároveň je to i potvrzení toho, že se tenhle přístup „nejdřív direktiva, pak teprve dialog“ neosvědčil. Mnoho firem už totiž mezitím investovalo nemalé prostředky do příprav – poradenství, školení, konzultace, často i pilotní audity. A přitom to, co měly řešit, zčásti už dávno řeší – třeba v rámci systémů řízení kvality a environmentu podle norem ISO. Jen s jinou terminologií a bez té nové, přehnaně detailní struktury.

Jasně, ESG není jen další ISO. Klíčový rozdíl spočívá v povinném, strukturovaném a veřejně dostupném reportingu. A ten je i důvodem, proč se tak zvedla vlna nevole. Ne že by firmy chtěly něco skrývat – ale rozsah a komplexnost požadavků byly (a zatím stále jsou) mimo realitu běžného podnikatelského života.

Největším problémem tak nakonec nebyla samotná filozofie ESG, ale způsob, jakým byla implementována. Přes čáru, bez ohledu na to, co už ve firmách dávno funguje. A co je horší – bez pořádné analýzy dopadů.

Teď máme šanci to napravit. Dva roky nejsou moc, ale pokud je využijeme k reálnému dialogu, může z ESG nakonec být smysluplný nástroj, ne jen další byrokratický moloch. Jen doufejme, že tohle zdržení opravdu nebyl apríl.