Zavézt východní Evropu potravinami, byl cíl EU15 při našem vstupu do EU

Oficiálním důvodem pro obsazení trhů nových členských států potravinami z původní patnáctky, byla obava z dovozu levných potravin. Výsledek je opačný. Východní státy, jsou mohutně zaváženy potravinami a jejich dovoz neustále roste

Po vstupu 10 nových členských států východní Evropy do EU15, bývalé patnáctky západní Evropy, představil hned v roce 2004  Institut pro ekonomické porovnávání ve Vídni dva základní cíle rozšíření jako business pro EU15 takto:

Postupně obsadit trhy nových členských států potravinami z původní patnáctky, a to alespoň do výše 1/3, a znehodnotit farmy a zpracovatele v nových členských státech laciným skupováním západními investory.

Hlavním důvodem, oficiálně zmiňovaným a odůvodňujícím, byla obava z dovozu kvalitních a hlavně levných potravin z východních zemí do původní patnáctky. Výsledkem je dnes naprosto opačný stav, východní státy, s výjimkou Polska (to vysvětlím v jiném článku), jsou mohutně zaváženy potravinami a jejich dovoz neustále roste. Je to důsledek tzv. duální Jednotné zemědělské politiky. Jinými slovy řečeno, tato politika nebyla jednotná, ale jiná pro EU15 a jiná pro nové EU10. Pro tyto země pak probíhá už téměř 11 let. Je třeba ji neodkladně opustit a nahradit, o což se dnešní vláda snaží, ale bohužel velmi pomalu.

V minulosti jsme vždy byli ve výrobě základních komodit a potravin soběstačným státem. V dobách minulých jsme dokonce východní Evropu zaváželi potravinami. A dnes? Dovážíme přes 60% vepřového, přes 50% hovězího, drůbežího a dalších živočišných potravin. Lze říci, že zatím jsme mírně soběstační v mléku, kde ale dnes nastává zřejmě poslední řízená fáze i této soběstačnosti. V dubnu tohoto roku se zrušili mléčné kvóty, na něž se bývalá patnáctka, především Německo, připravuje již od roku 2008 masivními státními dotacemi na podporu rozšíření živočišné mléčné produkce. Přestože máme jednu z nejvyšších užitkovostí dojnic v Evropě, masivní finanční podpoře států jako je Německo či Francie se neblížíme ani v nejmenším. Stáda u nás přežívají jen díky své velikosti, nízkým mzdovým nákladům a především šikovností našich chovatelů. Nicméně zadarmo a pod cenu výrobní nákladů je tento stav pro malé a střední farmy dlouhodobě neudržitelný. V minulosti jsme mohli být svědky absolutního selhání státu, a pokud se dnešní vláda nerozhodne ke stejné podpoře tohoto segmentu jako na Západě, dojdeme do stavu, kdy i poslední klíčovou oblast živočišných produktů, mléko, budeme dovážet a přestaneme být soběstační. A důvody?

Za posledních 25 let jsme téměř cíleně likvidovali živočišnou výrobu (o této likvidaci v dalším článku). Masově jsme se soustředili na rostlinnou výrobu, která ničí naši krajinu a půdu. Nejsou zvířata a tudíž není organická hmota (kejda, chlévská mrva) vracená na pole, což má vliv na sucho, záplavy a hlavně spodní vody (o půdě v dalším článku mého blogu). Víte, že v Dánsku je silně dotována produkce kejdy vracená na pole? Já tvrdím trochu s nadsázkou, že kejda bude jednou dražší než maso či mléko. Chybí pokora k půdě. Když z ní něco beru, musím jí to vracet.

Pavel Šrámek

(Pozn.: další článek bude o půdě a jejím vlivu na zemědělství, sucho, vodu a životní prostředí vůbec.)