Státní správa má velký problém

S účinností zákona o státní službě vyvstal ve státní správě problém téměř neřešitelný – neumí zaplatit nové odborníky napříč profesemi.

Podle zákona o státní službě dokud nový zaměstnanec jakéhokoliv úřadu, včetně ministerstva, nesloží úřednickou zkoušku, dostane maximálně 20 tisíc hrubého měsíčně. A tento plat může brát půl roku i déle. Je přitom jedno, jestli je to pracovník hned po škole nebo odborník s dvacetiletou úspěšnou praxí.

A právě zde je zakopaný pes. Při přípravě a schvalování zákona o státní službě se jaksi zapomnělo, že státní správa nepotřebuje pouze běžné úředníky, ale také nejrůznější odborníky, kteří musí být nejméně na stejné úrovni, jako tomu je v soukromé sféře. A tak nyní ministerstva s hrůzou zjišťují, že nemůžou sehnat schopné právníky, IT odborníky nebo zkušené lékaře, kteří by měli zájem pracovat za 20 tisíc korun měsíčně.

Navíc to vypadá, že těm, kteří jediní mohou efektivně daný stav věcí změnit, tj. především vládě, vážnost tohoto problému ještě plně nedochází. Anebo je to ještě trochu jinak a vláda se v tomto případě jako neschopná jen tváří? Vždyť když ve státní správě nebudou schopní odborníci, bude si je muset stát za velké peníze najmout a z toho může pro vyvolené koukat velmi slušná (nebo spíše neslušná) provize.

Pokud stát nebude mít schopné právníky, bude stále častěji prohrávat spory, které vede, anebo bude nucen draze nakupovat služby různých advokátních kanceláří. Takže svou vlastní hloupostí (anebo schválně?) bude muset platit desítky a možná stovky milionů korun advokátním kancelářím, aby nepřicházel o miliardy.

Možná ještě horší problém mají ministerstva se získáváním IT odborníků. Jedno přes druhé se předhánějí, jaké moderní komunikační prostředky občanům nabídnou, ale nyní zjišťují, že nebudou mít lidi, kteří to umí zajistit. A co hůř. Někdo musí také spravovat rozsáhlé databáze a hlavně zabezpečit, aby se do nich nikdo nepovolaný nedostal. Bez zkušených „ajťáků“ toto prostě zabezpečit nelze. Takže, pokud se stát bude i nadále tvářit, že se nic neděje, dá se očekávat, že se nějací hackeři nabourají do databází našich ministerstev a každý si bude moci přečíst nejrůznější údaje, které byly dosud důvěrné nebo dokonce tajné (a to, bohužel, i o sobě). Anebo se opět může na ochranu dat najmout nějaká soukromá firma. Nechci ani domýšlet, co pak s těmi daty může všechno udělat.

Ačkoliv nedostatek právníků a „ajťáků“ ve státní správě je a bude velký problém, nejhorší situace čeká na nás, běžné občany, někde jinde. Ta největší časovaná bomba totiž tiká v České správě sociálního zabezpečení a jmenuje se posudkoví lékaři.

Posudkový lékař, to je ta osoba, která rozhoduje, zda člověk je nebo není invalidní a v jakém stupni. Bez rozhodnutí posudkového lékaře nelze přiznat příspěvek na péči, nelze určit, kdo je osobou zdravotně znevýhodněnou ani přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením.

Zatímco právník nebo „ajťák“ může do státní služby nastoupit hned po škole a průběžně se zaučovat u zkušenějších kolegů, u posudkových lékařů to možné není. Zde může pracovat pouze lékař s nejméně desetiletou praxí a s příslušnou atestací. Ačkoliv doktoři v nemocnicích žehrají (většinou právem) na své mizerné platové ohodnocení, těžko se mezi nimi najde takový blázen, který by po deseti letech praxe šel za 20 tisíc korun hrubého pracovat někam do kanceláře na okresní správu sociálního zabezpečení.

A přitom právě posudkové lékařství potřebuje okysličit novou krví jako žádný jiný obor. Aby byla posudková služba schopna řádně plnit své poslání, mělo by zde pracovat 400 plně kvalifikovaných lékařů. Což o to, v současné době je obsazeno přibližně 350 systemizovaných míst, takže ten propad se nejeví nijak hrozivě, ale když se podíváme na věkové složení posudkových lékařů, běhá z toho mráz po zádech. Jejich průměrný věk je přes 60 let a 137 lékařů je starších 70 let, což znamená, že podle zákona příští rok musí ze státní správy odejít. Tím pádem se neudělá nejméně 170 tisíc posudků. A to si ještě stát vymýšlí další úkoly, které by posudková služba měla od příštího roku zajistit, např. posuzovat nárok na tzv. pečovatelské volno.

Je zřejmé, že stále více zdravotně postižených lidí se posudku vůbec nedožije a mnoho jich bude třeba i několik let čekat, aby jim byla přiznána dávka, na kterou mají ze zákona nárok.

A vláda, která si je této situace dobře vědoma, místo aby urychleně zjednala nápravu, situaci řeší tradičním způsobem. V červnu loňského roku vytvořila komisi, která po pěti měsících jistě tvrdé a usilovné práce vydala prohlášení, že je třeba  novelizovat zákon o státní službě, že je třeba zvýšit platy a obor posudkové služby zatraktivnit. A to je vše. Za půl roku od tohoto prohlášení se nic dalšího nestalo.

Zřejmě se čeká, až kolaps v posudkové službě a možná i v dalších oblastech státní správy opravdu nastane. Zatím to je tak, že Titanik státní aparát se po nárazu do kry s názvem Zákon o státní službě potápí, ale na vládní palubě se dál vesele tancuje.