Miloš Zeman nebyl podle názoru soudu nezkušený ani rozumově slabý.

Podle smlouvy, kterou v roce 1997 za ČSSD podepsal současný prezident Miloš Zeman, byla sociální demokracie povinna vyplatit najatému právníku Altnerovi desítky milionů korun.

Podle informací z médií 16,8 mil. Kč uhradila a 18,5 mil. Kč vyplatit odmítla.

Smluvní sankční postih za každý den prodlení činil 0,3% z nevyplacené částky. Za rok to dělá 109,5%, od roku 2000 to pak je přes 1700%. Normální člověk by si nejspíš řekl, že to je ukázková lichva. Tím spíš, že obvyklá výše sankce v té době činila 15x méně. Jenomže, aby to soud mohl podle našich zákonů posoudit jako lichvu, musela by být splněna další podmínka, a sice, že pan Altner při uzavření smlouvy zneužil toho, že ČSSD byla v tísni nebo ten, kdo smlouvu podepsal, byl nezkušený, rozrušený nebo rozumově slabý. Možná, že kdyby Miloš Zeman stále na Vysočině objímal stromy, dalo by se s tím něco dělat, ale prohlásit za rozumově slabého našeho prezidenta, to se soud zjevně neodvážil.

Paradoxní je, že nic podobného (nebo alespoň v tak velkém rozsahu) se ČSSD vůbec nemuselo přihodit. Úplně by totiž stačilo, kdyby včas řešila problémy obyčejných lidí. Takto ji dohonila její vlastní bohorovnost.

Od vzniku samostatné České republiky byly u moci prakticky neustále pouze dvě strany - ČSSD nebo ODS. Obě tyto strany dlouhodobě neřešily problémy, které trápí běžné občany.  Je to netrápilo, jich se to netýkalo.

Jednou z velikých bolestí byla a dosud je ekonomická (a často následně i společenská) likvidace mnoha obyvatel prostřednictvím exekutorů. Podobným problémem je vědomé nepostihování lichvy. Především tak zvané mikropůjčky mají často úroky ve výši desetitisíců procent. Že to je nemravné? To jistě, ale nikomu kompetentnímu to nevadí, těch nahoře se to netýká nebo na tom sami vydělávají. Oba tyto nešvary se ve společnosti rozbujely jako rakovina (dnes je možné beztrestně inzerovat lichvářské úroky třeba v televizi) a vlády vedené ČSSD nebo ODS nic nekonaly. Vždy se pouze vydá nějaké prohlášení, že je to třeba řešit a když už lidé hodně otravují, ustanoví se nějaká nesmyslná komise, která stejně nikdy nic nevyřeší, ale lidem se aspoň na chvíli ucpe pusa.

I když, abych byl spravedlivý, v roce 2009 lidovci přinesli návrh na regulaci lichvy na hranici úroku ve výši 20% (po vzoru Švýcarska, kde je hranice lichvy stanovena dokonce na 15%). Postupně se jim podařilo přesvědčit i ČSSD a ODS, ale než se všichni stačili rozhoupat, přišla úřednická vláda Jana Fišera, shodila návrh se stolu a tím to skončilo.

Jak by se však dnes takovýto zákon sociální demokracii hodil! Nejspíš by také musela platit, ale je rozdíl, zda se platí 337 milionů nebo 80 milionů.

Vedle výše uvedených problémů s exekucemi a lichvou je dlouhodobě neřešena například také situace ve zdravotnictví. Nepřeju nikomu nic zlého. Ale aby se politici byli schopni na něčem domluvit, museli by nejspíš na vlastní kůži zjistit, kam to dnes na venkově se zdravotnictvím spěje. Kdyby třeba jel ministr financí Babiš například do Frýdlantského výběžku a tam by jej postihnul nějaký akutní zdravotní problém, zjistil by, že ho nemá kdo ani kde ošetřit a možná by konečně uvěřil, že v regionech už je situace kritická a začal by spolupracovat na hledání řešení.

Ale třeba se politici poučí již z této kauzy ČSSD a místo toho, aby se ve sněmovně pořád dokola řešily platy poslanců nebo přijímaly zákony, které na bedra obyvatel kladou stále nové a často nesmyslné požadavky, budou se přijímat také zákony, které budou obyčejné lidi chránit a budou jim ku prospěchu. Minimálně zákony upravující exekuce a lichvu teď půjdou na svět určitě hodně rychle.