Ošetření tatínka v nemocnici

Včera, ve středu devátého února, jsem byl s mým tatínkem na ošetření v nemocnici. Přes noc mu velmi natekla ruka, respektive kloub na ruce. Jelikož bolest pro tátu již byla nesnesitelná, šel jsem s ním do nemocnice. Popis dále.

Můj tatínek není příznivcem lékařů. Lidově řečeno ,,vyhýbá se jim jako čert kříži”, ale  oteklá ruka ho tak bolela, že tedy svolil, že půjdeme do nemocnice.

Jeho praktická lékařka nám půl jedenácté řekla, že v 11 hodin jde na oběd a máme přijít jindy. Tatínka nakonec ošetřila s větou, že si máme dojít do ambulance a se zprávou z ambulance opět k ní.

 Přístup lékaře v nemocnici byl takový, že jsme v ambulanci, kde se odesílá rovnou na operace, a já chci žádanku na rentgen, úšklebky, že tatínek má propadlou kartičku zdravotní pojišťovny, otázka jaký má důchod, proč s tatínkem jdu já, proč nejde na ošetření sám, zda-li je tatínek svéprávný, když má doprovod, proč jsme nepřišli s tatínkem ráno, ale až dopoledne (tátu bylo těžké ráno přemluvit k návštěvě lékaře hned ráno - poznámka autora) apod.  Návštěva ambulance mne velmi pobavila.

Sláva, získali jsme žádanku na rentgen a tátova ruka byla zrentgenována.

Z rentgenu se vracíme zpět před ambulanci, kde jsme získali žádanku na rentgen.

Tatínek je po dlouhém pobytu v nemocnici naprosto dezorientovaný a viditelně unavený.

Jdu tedy tátovi koupit vodu do krámku, aby se mohl napít. Mezitím mi táta utekl se slovy, že už chce přece domů, že už byl na RTG vyšetření a nikam víc už nepůjde. 

Bylo zábavné si hrát v areálu nemocnice s mým tatínkem na schovávanou, škoda, že mi on vůbec neoznámil, že na tuhle hru vůbec hrajeme.

Čekáme na ošetření před ambulancí, nikdo moc nevychází. Hodinu čekáme na lékaře. 

Hurá, dočkali jsme se, už jsme ani nedoufali. Po Doufám, že se do té ambulance zase dlouho nepodívám a nebo, že bych přišel zase někdy pozdravit paní doktorku? :)

Sumeček

foto pixabay