Na jednu stranu rozhodně děláte dobře, že upozorňujete na byrokracii a jak vláda na lidi kašle atd., o tom žádná. Je ovšem taky třeba dívat se na to z druhé strany: většina těch lidí skutečně prchá před válkou, tedy sebrali se a s pár kufry se ocitli v cizí zemi, kde nikoho neznají, nemají sociální vazby, kontakty, nemluví zdejším jazykem, neznají naše zákony, nemají práci a musejí bydlet v bůhvíjakých špeluňkách a spoléhat se na to, co jim kdo zde milostivě dá či umožní a s čím jim pomůže, a do toho truchlí nad svými příbuznými a jsou jistě v děsivém, vykořeněném psychickém stavu, přičemž většina těchto lidí jsou matky s dětmi, tedy bez chlapa, který by na ně alespoň vydělával.
Čili je třeba chápat, že tato situace je výjimečná a jistě dočasná. Navíc my máme jistou starou, historickou zkušenost, takže po nedávném fiasku s uprchlíky z obdobných válek, ovšem z jiných zemí a s jinou barvou pleti, k nimž jsme se sakumprásk – bez výjimek – postavili, ehm, zadní partií těla, je docela fajn, že nyní to bereme trošku jinak. Že si v tom všem neprůhledném bordelu zase hromada zdejších kravaťáků nakrade tuny zlata, že toho někteří přišedší budou zneužívat (zkuste si ale udělat jakýkoli vzorek Čechů a garantuju vám, že samý Mirek Dušín to taky nebude) a že ta solidarita bude rychleji či pomaleji opadat, je věc jiná.
Vaši situaci vám nezávidím, ale tihle lidé jsou na tom mnohem hůř – sice ne fyzicky, ale po všech ostatních stránkách ano.
Aloha.
