Stále více se ve speciálním školství mluví o integraci a inkluzi. Rozhodl jsem se tedy podívat na tohle zajímavé téma podrobněji. Toto téma je velice zajímavé a v dnešní době velice aktuální.
Stále více se ve speciálním školství mluví o integraci a inkluzi. Rozhodl jsem se tedy podívat na tohle zajímavé téma podrobněji. Toto téma je velice zajímavé a v dnešní době velice aktuální. Vývoj ve společnosti je takový, že přece chceme vzdělávání pro všechny lidi. Musí se ale přihlédnout k jedinečnosti a možnostem každého dítěte.
Co je vlastně inkluze a integrace?
Na úvod bych Vám rád přiblížil pojmy inkluze a integrace, aby bylo jasno:
Integrace je začleňování lidí se zdravotním postižením do hlavního čili běžného vzdělávání.
Inkluze je úplné začleňování lidí se zdravotním postižením do vzdělávání.
Integrace může probíhat několika způsoby:
Dítě či student se zdravotním postižením může být integrován:
-sám, v kolektivu lidí bez zdravotního postižení,
-více žáků s určitým typem zdravotního postižení ve třídě k tomu určené.
Do začátku září existovala ještě i tzv,, obrácená integrace“ Tedy, že žák např. bez zrakového postižení navštěvoval mateřskou školu pro děti se zrakovým postižením. Tato forma integrace byla ale od 1. 9. 2011 novelizací vyhlášek zakázána .
V čem je problém?
Česká republika přijala řadu mezinárodních smluv, ve kterých se k .inkluzi zavazuje. Ale stále podle mne je v nedohlednu.
. Jak v Česku bývá dobrým zvykem, ono se dobře vymýšlejí zákony a vyhlášky na Ministerstvu školství, ale praxe je jiná.
A tedy jaká je praxe?
Absolutně nevyhovující technické provedení škol, mám na mysli schody a různé mechanické překážky. Ty se dají překonat třeba schodolezy, ale na ty zase chybějí peníze.
. Myslím si, že by bylo zábavné a zajímavé zřídit ve škole nějaké místo“přenašeče“ , tedy člověka, který nosí žáky s tělesným postižením neustále do nějakých schodů, z učebny do učebny. Ovšem při nastavení našeho sociálního systému, kdy se do důchodu bude odcházet přibližně ve sedmdesáti letech, by “přenašeče“ odvezli po pár dnech do nemocnice s postižením zad by určitě skončil v invalidním důchodu. Na obživu by se mohl dělit s veverkami o oříšky.
Nebo bychom mohli do českého školství nakoupit velbloudy a ti by děti nosili do schodů, to by určitě bylo lepší, než nějaký “přenašeč“.
Druhým problémem jsou náklady na odborný personál . Speciálních pedagogů je málo a plat slabě převyšující dvacet tisíc této profesi moc nepřidá. Často přemýšlím, co se stane, až se plat speciálního pedagoga ještě sníží vlivem vládních škrtů. Jestli by nebylo potom jednodušší odstěhovat se z České republiky třeba na Sibiř a očkovat tam žížaly.
Jaké jsou názory na integraci a inkluzi?
V říjnu 2011 se konal kulatý stůl Nadace Charty 77 a Senátu ČR. U odborné veřejnosti jsou názory značně rozlišné. Ku příkladu docent Jiří Janovský z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích , který je zároveň ředitel Denního centra Arpida, co je mimo jiné také školské zařízení říká:
,,Mnoho věcí není vyjasněných. A pak musí platit – postupujme opatrně, jde o osudy dětí. Každé z nich je originál, každé z nich má jiný osud a jiné šance!“
Senátorka Daniela Filipiová, která je sama na vozíku zase říká.,, Já jsem přesvědčena, že integrovat se může každé dítě. I velmi těžce zdravotně postižený žák může zvládnout i běžnou školu!“
Jak je vidět názory se různí a asi jen čas ukáže jak se záměr inkluze podařilo naplnit. Držím inkluzi palce, protože, si myslím, že je velmi potřebná jak pro majoritu, tak i pro minoritu. Majorita se musí naučit vnímat odlišnosti u ostatních lidí a minorita musí poznat, že majorita není špatná!
Sumeček
Foto: www.vozickar.cz
