Neumím si to představit - co popisuje autor, ale s 5000 se opravdu žít nedá, někdo se musí ještě o dotyčnou osobu starat a platit za ni třeba bydlení. Další možností asi je žít v nějakém státem dotovaném komunitním bydlení, které v bohatších státech určitě existuje, ale u nás asi sotva. A mimochodem mít vlastní rodinu je náročné i pro zdravého člověka, není to jen romantická zábava. jsem zdravý a řidičák nemám, i tak se dá žít. Otázka, myslím, je stav duše - dokáže postižený člověk radovat se jen z pouhé existence nebo je jen v depresích, to bude docela podstatné.

,,Opravdu čekám jen na smrt?”

Mám známého lékaře a ten se právě diví...všude se zvěřejňuje vyšší rok dožití a proto se musí zvyšovat odchod do důchodu, ale už se nikde ve statistikách nepíše, že osmdesátiletí lidé jsou už nemohoucí a potřebují více lékařskou pomoc a pomoc i v rodině.Všichni tito pacienti mně žádají o nějakou injekci aby si ušetřili jak sobě, tak rodině, trápení.Jenže toto nemohu udělat a tak i když se tito pacienti dožívají vyššího věku (který se zaznamenává do statistik), tak ale tito pacienti už nemají plnohodnostný život a jsou odkázáni na pomoc jiných a na čím dál dražší léky. A právě toto politici nezohledňují, pouze se stále ohánějí tím, že lidé se dožívají vyššího věku a stále oddalují odchod do důchodu.A to je právě na tom to nejhorší, že NIKDO nezohleňuje kvalitu života v pozdějším věku.Každý vidí jen statistiku průměrného věku dožití.

Clanek je o telesne postizenych.