Být osobou s tělesným postižením je má největší výhra

  Zdravotní postižení - stav, který Vám pořádně překope život. Hranice mezi zdravými a lidmi s nemocí je tenká jako papír. Lékaři, operace, nemocnice, braní léků, kontroly zdravotního stavu, fyzioterapie, vše na dlouho.

Hlavní výhodou je ten, že se opravdu naučíte žít skromně. Už se nehoníte za penězi. Úlevou, která se nedá ničím vyvážit je úleva od bolesti. Když nemáte bolesti = skvělý den. 

Skvělý den = neomezení vykonávání činností, které máte rádi. Můžete sázet rostliny, sázet zeleninu a další.

Další věc, která je na nemoci dobrá - radujete se z toho, že svítí sluníčko, že rostou v přírodě třeba různé byliny apod.

Já osobně, když se ráno probudím a začnou mne ukrutně bolet záda, řeknu si: ,,Super, ještě nejsem mrtvý, cítím, že mne něco bolí!” Jak jste jistě pochopili, mám rád humor. Pak přichází druhá fáze, kdy se ptám: ,,Řekni mi moje tělo, co chceš dnes dělat?” Pokud se cítím odpočatě, můžu začít cvičit mé cviky od rehabilitační sestry.

Pokud se moje tělo necítí dobře a já si řeknu: ,,Bolí mne celý člověk!” Začnu si své tělo masírovat dle nacvičených instrukcí. Mám doma i hydromasážní vanu na dolní končetiny. V případě nouze, používám ji.

Po hodinové masáži a přemlouvání se mé tělo rozhodne konečně něco dělat. A tak se rozhýbu, dojdu do kuchyně, udělám si snídani a užívám si toho, že mne nic nebolí. 

Dopoledne vyrazím ma procházku, do města - zkrátka kam potžebuji. Před odchodem z domu si pořádně rozmyslím cíl mé cesty a jak se k cíli dostanu.Vybírám si cíle, kde se dostanu tramvají, či autobusem 

Když nastupuji do autobusu, tak i když je nízkopodlažní, můžu ,,zakopnout o vzduch”. Pak vznikají takové srandovní situace, že ležím na podlaze, jak ,,vyvrženej vorvaň” na pláži. S modřinami na těle se doplazim tam, kam potřebuji a jedu zpět domů.

Doma si zase masíruji celé bolavé tělo, plním si své povinnosti do práce a je večer. Pokud chce tělo jíst, udělám si něco malého k večeři. Mám velice rád zapečené rohlíky či smažený hermelín na pánvi do housky.

Koukám na televizi, nejraději se dívám na mysteriózní horory (po těch mám ale špatné sny), nebo kriminálky (tady hádám celé dvě hodiny, kdo je vrah).

Po filmech si vezmu večerní léky a jdu spát. A tak nějak pořád do kola….

Já si ze sebe dělám trochu srandu, své nedostatky beru s humorem, vždyť jsem jen obyčejný chlap.

Sumeček

foto www.vozickar.cz