Autore, to zdr. postižení o kterém píšete nemám. Jsem introvert a nerad jsem středem pozornosti. Takže, když se na mě na ulici nikdo nepodívá, vůbec mi to nevadí a vyhovuje mi to.

I já patřím mezi ty, kteří když potkají hendikepovaného člověka, byť jakkoliv postiženého, tak to vypadá, že si ho nevšímám. Ale ve skutečnosti si ho všímám, ale dávám pozor, aby to on sám nepozoroval a svou pozornost dám najevo teprve tehdy, když poznám, že potřebuje ode mne nějakou pomoc.

Takto jsem vycvičen od tělesně hendikepovaných, se kterými jsem se pracovně stýkal, kteří většinou o projevovaní nějaké zvláštní pozornosti nestojí, a jsou za ni rádi jen když nějaký druh pomoci od druhých právě potřebují. .

Nikdo si nemysli,ze jsou postizeni pomali nebo zli. Nikomu nevadi. Je to jen Vase predstava. Alespon,co se tyka drtive vetsiny lidi. Pokud uhybam pohledem, tak spise z ohleduplnosti,abych neuvadela do rozpaku, tedy spise z respektu. Stejne tak,jak je uvedeno v prispevcich nize. Svet je daleko pratelstejsi nez jste si odvodil. Alespon soudim dle sebe a lidi kolem mne...

Mam kamarada, je doktor prirodnich ved, csc ci nejak tak, a v padesatych letech prodelal tezkou obrnu. Potrebuje doprovod, ale: To co mu Panbuh nedal na pohyblivosti mu vynahradil inteligenci. Mluvi opravdu plynne peti jazyky a my vynikajici pamet.

Viz můj příspěvek níže.

Každopádně odlišných lidí je mraky a každý z nich by chtěl mít někoho se stejným problémem ve filmu nebo seriálu. Nyní se o pozornost bijí černoši s LGBT+. Všichni najednou tam být nemohou, protože postav je málo a ne každá menšina zapadne do děje.

Nakonec udělají ústupky menšinám, ale ve skutečnosti stejně to udělají tak, ať většinový divák není znechucen. Takže pokud by tam dali třeba autistu, bude to roztomilý autista typu Rain man, Sheldon a ne doopravdy nemocný člověk.

Každý je na tom tak, jak se cítí.

Mám pár známých, vozíčkářem počínaje, skoro slepým konče.

Nikdo nefňuká a s každým je naopak občas sranda.

P.S.: Máte v akvárku "odlišné" rybičky?

Nefňukejte, že vás lidé přehlížejí. Nepřehlížejí, ale nechtějí obtěžovat nějakým zíráním a tak uhnou očima, protože jinak by se jim oči samovolně stáčely na vás. Prostě je na vás nezvyklý pohled.

Přesně, viditelný postižený člověk je zajímavější než běžný kolemjdoucí. Takže buď budu pozorovat a přemýšlet, jak se mu to stalo, nebo uhnu pohledem, ať nezírám.

Takže je to úplně naopak, nikdo vás nepřehlíží, jenom nechce být neslušný.