Ćlověk by se měl učit od přírody, jelikož tento papoušek je zkrátka ukázkou láskyplného vztahu plného oddanosti.
Malý africký papoušek je domovem při atlantickém pobřeží Angoly a Namibie. V evropských chovech je nejběžnějším druhem celého rodu. Běžně se chová osamoceně jako domácí mazlíček.
Jeho odchovy se daří zcela běžně a byla vyšlechtěna celá řada barevných mutací. První barevné mutace se začaly objevovat v polovině sedmdesátých let a byly docela drahé. Obtížné je rozeznat samce od samice. Jsou velmi přizpůsobiví. (www.ifauna.cz)
Nejznámější a nejrozšířenější druh agapornise, který patří vedle andulky a korely mezi nejčastěji chované ochočené papoušky. Společně s agapornisem škraboškovým a agapornisem fišeri je nejčetnějším agapornisem v zajetí. Přírodní ptáci jsou zbarveni převážně zeleně, maska od čela přes okolí očí po bradu je růžová (barva je intenzivnější na čele, přechází až do červené). Horní část ocasu má modrou, spodní část břicha přechází ze zelené do žluté. Zobák je rohový, oko tmavě hnědé a běhák šedý. Dorůstá délky 16 cm a hmotnosti do 65 g.
Ve volné přírodě se vyskytuje výhradně v jižní Africe, konkrétně pak ve třech zemích: Angole, Namibii a Jihoafrické republice. Je velmi hojný, sdružuje se do velkých hejn, která se drží především poblíž řek. V minulosti jej ve velkém odchytávali lovci ptáků v Angole, kde kvůli vývozu tisíců ptáků v devadesátých letech výrazně klesly místní populace. Zdá se však, že situace v této zemi se již uklidnila a místní populace agapornisů růžohrdlých posílila na původní hodnoty.
Chov v zajetí
Jde o jednoho z nejčastěji chovaných papoušků v zajetí. Bývá oblíben jako domácí mazlíček i pro chov v páru. Stačí mu i menší klec nebo voliéra, vyžaduje však neustálou pozornost. Má velmi pronikavý hlas, pro který ho nemusí mít v lásce vaši sousedi. Jde o velmi aktivního papouška, který potřebuje dostatek pohybu a podnětů ve formě hraček a pestré stravy. Agapornisové jsou víc než jiné druhy papoušků pároví ptáci, a pokud jsou chování samostatně, musí se jim člověk hodně věnovat.
Jsou známy případy, kdy agapornis uhynul žalem, když se mu jeho majitel nějaký čas vůbec nevěnoval. Velmi rád rozkousává papír, proto je třeba dávat pozor na domácí mazlíčky při proletu po bytě, protože se obvykle soustředí na knihovnu a okousávají knihy. Vzhledem k jejich destruktivním sklonům se je nedoporučuje chovat v klecích nebo voliérách s dřevěnou konstrukcí. Velmi miluje rosení a koupání, proto by měl mít k dispozici „koupátko“ nebo pravidelnou sprchu.(www.arauna.cz)
Tito agapornisové jsou velmi společenskými ptáky a mají rádi společnost. Z volné přírody jsou zvyklí žít ve společnosti ostatních ptáků, a proto jsou i v zajetí často chováni ve více kusech. Pokud chováte agapornise růžohrdlého v kleci samostatně, je nutné mu věnovat opravdu dostatečné množství pozornosti. Nejlépe je chovat tento druh minimálně po párech. Jako ostatní agapornisové je i agapornis růžohrdlý velmi aktivní. Rád šplhá a létá. Pokud jej chceme chovat v malé klícce, musíme mu dopřát dostatek proletu po místnosti. Také je důležité zajistit pro něj různé hračky. U agapornisů růžohrdlých je známá jejich "manželská" věrnost, stejně jako u celého rodu. Pro chov většího počtu agapornisů je třeba mít voliéru větších rozměrů a ptáci mají být na sebe zvyklí od mládí. Spolu vzájemně většinou dobře vycházejí, s jinými druhy je obvykle nechováme. Nikdy však nedáváme nové jedince bez přípravy k jinému agapornisovi růžohrdlému do klece. Ten je pak považován za vetřelce a podle toho s ním obyvatel klece také jedná. Je lepší přemístit oba ptáky do nového zařízení nebo je nejdřív nechat delší dobu na sebe zvyknout tak, že klece umístíme blízko sebe.
Z krmení mají rádi krmné směsi pro malé papoušky – papoušíky, vajíčko uvařené natvrdo, banán, jablíčko. (www.ptáčci.net)
Tito papoušci jsou neustále aktivní, temperamentní a energičtí. Pohybují se ve všech patrech voliéry nebo klece, umí dobře létat, ale také rádi šplhají. Doporučuje se jim v chovatelských potřebách koupit různé hračky, které však musí být dostatečně pevné, aby je ptáci nerozklovali. Rádi se koupou a mají mít po celý rok dostatek vody v nízkých kulatých miskách, nebo je postřikujeme rozprašovačem na květiny. Zpěv těchto papoušků bývá velmi pronikavý – nebezpečí neschodů a hádek se sousedy
PS.: Sousedské hádky kvůli pronikavému hlasu mých Agapornisů jsem zažil osobně, není to nic přijemného, ale dá se to přežít.
Sumeček
(foto pixabay)
