Grand Canyon a cesta na dno (kanonu a svych sil)

Psal se rok 2005 a ja si umanul se podivat na dno Grand Canyon. Jednou jsem ho videl zhora a proste mi to nedalo spat, chtel jsem ho videt i zespoda.  Asi jsem mel vybrat lepsi pocasi, nebo sezonu, v lete je to opravdu masakr.

www.Ballydonna.eu    2.Cerven 2005 - Takze tentokrat Ja a Roman. Zase jeden z mych narychlo a nepripravenych napadu, vypadnout nekam daleko a do prirody . Je pravda, ze na Grand Canyon jsem uz byl, ale nikdy ne dole. Tehdy jsme byli zniceni nekolikatydenni cestou. Komu to da spat, kdyz ma tu moznost? Roman tam jeste nebyl, takze premlouvani nedalo moc prace. Narychlo zabalit, nalozit do Subaru a hurrrra, mizime z civilizace.Cestou, kdyz zrovna Romano spal, jsem odbocil z dalnice a zamiril na Pikes Peak. Slavna skalnata spice, kde se poradaji jeste slavnejsi zavody do vrchu. Autem se splhate do vyse 14 110 stop, nechtejte to v metrech, prevodnik najdete na netu. Kazdopadne je to hodne vysoko a nahore mate co delat udychat chuzi, natoz behat. Lapete po vzduchu jako lekajici ryba. Neni to zadne necivilizane misto, ale je urcite zajimave. Vyhled je nadherny a dobrodruzstvi je ta cesta dolu. No pokud mate v poradku auto tak ne, ale znam par lidi co to udelalo se staryma sunkama a to je tak trochu o zivot. Klesani je ohromne, prevodovka a brzdy dostanou poradne na frak.

Zadna svodidla, Subaru ktere mi pozdeji ukradli a rozmlaili na padrt a Romano riskuje.

Po zastavce na Pikes Peak, jsme pokracovali na Grand Canyon. Trochu se pri klesani prehrala automaticka prevodovka a sviti kontrola motoru. Doufejme,ze to zhasne a nezhasne motor. Na miste je pomalu nemoznost sehnat nejaky pohodlny camp na spani. Ten co jsme nasli pozde v noci byl hrozny a trochu dal, ale druhy den jsme platili a pokladnik byl kdo jiny nez Cech. Dal nam to za polovic a My vyrazili pokorit Canyon. Do batohu hromadu vody, energetickych tycinek, nejake to jidlo a hura na prochazku. Kdyz se divate dolu do kanonu vidite neco jako konec a kdyz se podivate dalekohledem tak na dne uvidite malinkou chaloupku. To prece nic neni. Par kilaku tam a par zpatky. Kdo to nesel neuveri. Ta chaloupka, to neni ani polovina cesty a dostat se tam je docela streka. Doporucuji dost dobre boty. Vodu si muzete nacepovat po ceste zhruba na trech mistech . Potrebujete ale hodne lahvi a do te vody elktrolyty. Garantuji, ze vypotite tak plnou vanu a hlavne nikdy se tam nevydavejte v lete. Ono to slunce Vam bude porad prazit na hlavu a horko od rozpalenych kamenu upece zespoda. Grand Canyon je jak obrovsky, monstrozni a uchvatny. Uz v pulce prviho klesani nevidite ty lidicky nahore. Nebudu to natahovat. Dolu to slo hrozne, po prespani v chate na konci cesty nas ale ceka cesta nahoru! Pro ty pohodlne je moznost se dolu i nahoru nechat odvezt na mulach a pro ty uplne rozezrane (znam jednu Cesku co si to zaplatila) je tady vrtulnik. To je uz podle meho hnus, ten rachot v te krasne, ale porad nebezpecne prirode je neco co tam proste nema co delat. Jeste, ze je to uplne jedno chrestysum, pri ceste nahoru nam jeden na chvili blokoval cestu a nebylo ho jak obejit. Nastesti dostal rozum a zalezl pod kamen. Byl jsem tak unaveny, ze bych ho snad vzteky kousnul ja, kvuli tomu zdrzeni v tom hicu. Cesta od reky Colorado nahoru se neda popsat, to se musi zazit .Doporucuji poradny trening a silne zdravi. Ne jako my. Nahoru jsem se skoro doplazil, kazdopadne jsem se potacel a Roman I pres svuj vek mel docela dost. Prohlasil.ze tohle uz nikdy vic. Stalo to pry za to,ale jednou ze to staci. Chichi, rok na to tam sel znovu, jen si vybral lepsi pocasi.

Grand Canyon