Co dělat, když "to na trzích jde"? Vydělejte na tom.

Co dělat, když to na trzích jde? Co je lepší? Nechat všechno jak je? Switchovat do jiných fondů? Přidat investice? Navíc je všechno super, odevšad se na Vás valí dobré zprávy, novináři i ekonomové se předhánějí v doporučeních kam investovat. Všichni kupují tu zlato, tu dluhopisy, tu něco jiného. A v takovém prostředí máme rozumně přemýšlet o svých investicích. Těžké, co?

Prohlášení

Spolupracuji s fondy Franklin Templeton jako poradce. Nikoho nenutím s fondy Franklin Templeton investovat. Chci, aby to bylo každého svobodné rozhodnutí. A to, co se v tomto a dalších článcích budu snažit ukázat právě na průbězích fondů Franklin Templeton, platí obecně pro kvalitní otevřené podílové fondy. Ovšem jen u Franklin Templeton mám přístup k historickým datům a modelačnímu software, takže se logicky snažím obecné věci doložit příkladem. Dále prohlašuji, že výnosy fondů v minulosti nejsou zárukou výnosů v budoucnosti. Kapitálové trhy jsou riziková zóna a jako v takové se zde musíte umět pohybovat. Kdo nemáte dostatek zkušeností, najděte si kvalitního investičního poradce.

Nejlepší bude příklad. Podívejme se, jak pracují peníze ve fondu, když „to jde“. Je konjunktura a vyděláváme a vyděláváme. Jistě, jsou nějaké ekonomické pohyby, ale ty akceptujeme, protože investujeme pravidelně.

Vybral jsem fond Templeton Latin America :

Tento fond vydělal při jednorázové investici od roku 2001 do roku 2007 sedminásobek základního vkladu. To je 600% navíc. Pak přišel propad v roce 2008, ale v roce 2010 už byl výkyv zase zarovnán. Pak následoval druhý pokles a nyní jsme někde na pětinásobku základního vkladu. Tolik holá fakta. Průměrný výnos fondu za 11 let existence je téměř 16% ročně.

Kdybychom do tohoto fondu investovali pravidelně 100USD, vypadalo by to asi takto :

Z vložených 13.200USD bychom měli 33.507USD. Téměř trojnásobek vložené částky s průměrným výnosem opět téměř 16% ročně. Ale víte, co je zajímavější? Podívejme se, co jednorázová a pravidelná investice udělala s propadem v letech 2008-2010. A tady už se dostáváme do části "když to nejde".

Jednorázová investice samozřejmě nevydělala nic. Byly to jen nervy, jestli se „to vrátí“. Samo že vrátí, o tom dál. Ale co pravidelná investice?

Tady už jsou výsledky podstatně jiné. Už v polovině 2. kvartálu roku 2009 (koncem března) jsem byl „na svých“ a pak už jsem jen vydělával. Maximální propad oproti investici činil jen asi 300USD. A výdělek? Za dva roky jsem měl průměrný zisk 34,06% ročně, což je v případě pravidelné investice a postupného plnění penězi celkem 38,4%. Také mě k mým 2.400USD přibylo dalších skoro 1000USD. A o tom to je. Složené úročení a pravidelná investice. Už slyším ty hlasy, "ale to platí jen pro peníze, investované v průběhu propadu, do začátku propadu nainvestované peníze se chovají jako jednorázový vklad". Ano, je to tak. Já vám tu ukazuji, jak pracují vaše peníze při propadu ekonomiky a jak na tom vydělat.

No a teď se podívejme jak je to s tím „už se to nikdy nezvedne“. To mohu říci o jednotlivém akciovém titulu. Když firma krachuje, tak krachuje. Ale fond, který má zainvestováno do akcií celého světa? Nebo celého regionu, jako v předešlém případě? Snad pád meteoritu, ale velkého, něco jako ten v Mexickém zálivu, co vymřeli dinosauři. Nebo jaderná válka. Ale v normální době po krizi vždy nastalo oživení a konjunktura, která byla větší než předešlá krize. Hezky to popisuje i graf indexu DJ (Dow Jones Industrial Average) od roku 1900.

Graf je v logaritmickém měřítku, protože jsou na něm lépe vidět procentuální výkyvy. Absolutně největší je zde krize v letech 1930-1938. V této krizi spousta lidí přišla o majetek, protože nebyly tak rozšířené podílové fondy (první fondová společnost Fidelity vznikla už v roce 1885) a nedalo se investovat pravidelně.

Pokud by to šlo, byl by investor, který začal pravidelně investovat těsně před krizí „na svých“ už v roce 1934 a pak už by jen vydělával.

No a to je pro dnešek všechno. Také jsem vám psal v jednom z minulých článků o metodě MonteCarlo,kterou vyděláte napropadu trhu daleko více peněz.

A ještě jedna příhoda nakonec. Mark Mobius (to je ten člověk, co se mi u Franklin Templeton stará o peníze), má sestru. Ta se ho v roce 2008, ještě před krizí, ptala, když už je ten fondový manager, kam si má dát své peníze. Samozřejmě ji poradil fond rozvíjejících se zemí. No a za půl roku byla na polovině svého majetku (vyjádřeno penězi, majetku měla pořád stejně). Samozřejmě naštvaná tak, že odmítala Mobia pustit k ní domů. Aby to zachránil, řekl jí, že zná způsob, jak z toho ven. Otevřela špehýrku na řetízek a řekla mu :"Tak povídej." On na to : "No musíš si tam teď poslat ještě jednou tolik."

No řekněte, nedali byste mu korunu, za takovou radu? A přesto měl pravdu. Jeho sestra ho sice ještě tak rok nepustila do domu, ale dnes už je dávno na svých a na fondech rozvíjejících se ekonomik dokonce slušně vydělává.

Váš Pavel Rudolf