Slibuje se ČSSD a KDU-ČSL nebo lidu?

"Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu ČSSD a KDU-ČSL". A nebo je to takto? "Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Který slib má větší právní váhu? A co když má poslanec informace, které ze zákona či z osobních důvodů nesmí či nemůže říct? Smí je při volbě použít?

Slib poslance: Clánek 23, odstavec (3)

Máme tu dva poslance, kteří hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a již je tu další hlasování jejich politických stran  jejich vyloučení.

Dále uváděné úvahy berte pouze jako teoretické a obecně, tedy ne přímo k prezidentské volbě.
Co kdyby poslanec jako lékař věděl, že volený je nemocný, umírá, má pro něj hlasovat? Smí tuto informaci při volbě použít? Mimochodem, čím dál více kvalitnější televizní technika umožní nejen lékařům někdy stanovit příznaky třeba nadměrného pití, pozor poslanci...
Co kdyby se poslanec jako ministr vnitra, spravedlnosti, člen nějaké komise, dozvěděl něco, co podléhá utajení, dovolí mu svědomí hlasovat pro někoho, kdo není hoden volby? Smí to použít?
Nebo ví něco důvěrného ze soukromého života voleného. Smí to použít?

Může tedy poslanec pouze říct, ano, hlasoval jsem takto, ale já měl své důvody, které vám nemůžu říct?
Ano, samozřejmě může.
Dost často se totiž hledají chyby jinde, než na správném místě, tedy u sebe, typické jsou žaloby na lékaře (typu: "on byl sice byl otylý, pil, kouřil, jedl, seděl celý den u počítače, měl arytmii, ale to přece není důvod, aby na další infarkt zemřel").

KDU-ČSL má na svých stránkách motto: " Rozum, síla, odvaha", ve svých programových prioritách uvádí "Právo na svobodný rozvoj osobnosti a svobodné rozhodování".  Asi se to ale netýká jejich poslanců.
Zkoušel jsem číst obdobné texty u ČSSD, ale vzdal jsem to, samá nic neříkající ekonomie.

Strany se domnívají, že ony určí svým hlasováním, co je to nejlepší vědomí a svědomí poslance. To jsme již tu také měli, skoro mám pocit, že by chtěli, aby poslanci volili na povel. Víte jak probíhaly tajné volby za Stalina? Po volbách se volební lístky daly grafologům, ti zjistili, či se domnívali, že zjistili, kdo koho napsal a již se posílalo do gulagů. Pak se již tím komunisté nezatěžovali, prosadili si veřejné volby (kdopak je prosazoval při volbě prezidenta) a nakonec nařídili manifestační volby, nejlépe na povel a pochodem ve tvaru, kde by plenta pochopitelně překážela.

Pokud strany vylučují za hlasování podle svého vědomí a svědomí, tak takové strany by se měly podívat do historie. A Paroubkova oblíbená Blairova labouristická strana také vylučuje, pokud někdo jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí? Nebo je umí přesvědčit, co je správné a v zájmu lidu? 

Díval jsem se na internet a našel jsem, že někdy v roce 1916 byl někdo vyloučen ze své politické strany v Austrálii a pak v roce 2005 v Nikaragui. V angličtině jsem nic nenašel, možná jsem měl špatný výraz pro vyloučení ze strany.

Poslanci, hlasujte dále podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ne na povel a věřte, že se najdou strany, které vám to umožní. Strany na povel nechte vypochodovat někam do historie.