Připravené otázky na prezidenta Zemana

Studenti na Střední vinařské škole ve Valticích měli od učitelů připraveny otázky na prezidenta Zemana. Dělá se z toho aféra, dokonce se do toho mediálně vložil i místopředseda vlády. Důvod připravených otázek je ale logický.

V současné době mají mladí méně sociálních kontaktů. Všimněte si, někam přijdete a mladý okamžitě vytáhne mobil a strčí ho mezi vás, abyste ho náhodou neoslovili, protože se bojí, že ztrapní tím, že by neměl odpovědět. Mně to dělají i ve výtahu, asi aby nemuseli ani pozdravit.
Mladí se bojí i telefonovat cizím lidem, opět se bojí, že se ztrapní. A když je někdo volá, potřebují se podle čísla volacího ujistit, že nevolá někdo cizí.
Mladí se bojí, že se svým vystoupením ztrapní před svými vrstevníky.

Hodně lidí se neumí vyjadřovat, je to vidět v e-mailech, odesílající sice chápe, co má on na mysli, ale z jeho e-mailu se to nedá poznat. Typický takový e-mail: "Dnes nepřijdu". Ale kdo nepřijde, kam nepřijde, se již nedozvíte a tak musíte pátrat, kdo to poslal (odesílatel je [e-mail]), pokud máte těch setkání více.

A konečně k těm studentům s připravenými otázkami. Asi na škole nemají předmět typu Komunikační dovednosti. A tak si představte, že studenti se dozvědí, že přijede prezident, možná novináři, že se mají prezidenta na něco ptát a přitom ví, že prezident má jistý slovník, který se někdy dá vysílat až po 22 hodině. Tak musí vypuknout panika, že budou ztrapněni i v médiích, studenti se připravují na to, že se posadí s rukama před sebou v obranném postoji a sevřenými rty a budou se bát, že by je někdo mohl oslovit.

A teď přijde někdo s učitelů s nápadem, že jim otázky pomůže připravit. A studenti "zajásají", mohou pak v případě nějakého trapasu říkat, že oni otázky jen četli a že tedy odpovědnost za jejich formulaci padne na někoho jiného. Znám to, řeknu někomu, ať něco zjistí a kde to může zjistit. Dotyčný ale chce, abych mu otázku poslal přes e-mail (neumí jí naformulovat) a pak jen připíše: "Mám se vás zeptat na toto a toto, viz mail dále." Pomíjím to, že student střední školy není schopen se naučit otázku nazpaměť či se bojí, že by jí zkomolil, tak jí musí číst.

Zkuste se zeptat nějakého studenta střední školy, jakou otázku by položil veřejně prezidentovi, a uvidíte, co mám na mysli. Diví se  pak někdo učitelům, že studentům otázky připravili, aby tam studenti neseděli jako „vyorané myši“?

A opravdu nemá místopředseda vlády jiné starosti? Co třeba imigrace?