Proč se v zimě přezouváme? Proč trváme v zimě a na jaře na přezutí návštěv? Souvisí to se zákony a leností úředníků. Nevěříte?
Zákon nařídil majitelům starost o jejich chodníky a tím dostali chodníky na starost úředníci. Města v rámci různých úspor volí takový způsob posypů chodníků a ulic, že uvažujete, zda mají úředníci zdravý rozum. Podívali jste se, čím se sype? Na chodníku je drobný štěrk, který se dostane do podrážky, do vroubkované určitě, ale i do rovné. A tak kamínky zasekané v botě vám ničí úplně vše, kde vám návštěva projde. Na naší poliklinice nejdou otevřít bez skřípění kamínků dveře, kamínky samozřejmě dělají rýhy v podlaze.
A tradiční sypání ulic větším štěrkem, to je komplexní útok města na nás. Rozjeté posypové auto jede ulicí, kamínky lítají až 5 metrů daleko, naráží do všeho, co je v cestě, do karosérií aut, do plotů, do dveří a vrat domů. Nejvíce jsou ničena auta, jen šílenec parkuje bokem k ulici, kde se jezdí posypové auto.
Žádal jsem město, aby se na naší ulici a chodníky vykašlali, chodníky si lidé uklízejí stejně sami, musí uklízet i ulici, kde pluhy hrnou sníh k chodníkům a nejde vyjet z garáží. Odpověď, "nejde to", zákon nařizuje uklízet ulice a chodníky. A že by sníh pluhy hrnuly pouze k té straně, kde nejsou domy a chodník, to by musel řidič pluhu přemýšlet a přemýšlení bolí…
Jezdit na kole v této době je riziko, když na ulicích leží centimetrové ostré kamínky, to opravdu plášti a duši nesvědčí.
Kamínky první jarní deště zanesou do kanálů a ucpou je, zkusili jste čistit zanesené potrubí? Já ano. Kamínky sbírají čistící vozy po zimě k recyklaci, ale než k tomu dojde, lidé mají kamínků před domem plné zuby, uklidí je často do těch kanálů nebo do popelnic. A čistící vozy kamínky všechny nesesbírají, ty pak jsou zvířeným vzduchem při průjezdu auty posunovány na krajnice, kde nadále se zasekávají do podrážek a plášťů kol ještě dlouho po zimě.
Jeden „odborník“ na etiketu má radu. Máte prý počítat s tím, že po návštěvě, která se nepřezouvá, máte vyluxovat a uklidit. Ale co s poškrabanou plovoucí podlahou a dlažbou, co s důlky v dřevěných schodech. Nějak mu nedochází, že návštěva může projít přes ulici a přes chodník. Říká, smiřte se s tím, že budete lakovat a brzy měnit podlahy. Jenže u nás není zvykem měnit podlahy, schody, dlažbu, dříve byla podlaha celoživotní investice.
Pro naši ulici a chodníky by stačilo, laisses faire. Tedy neničte nám majetek, vnitřek si chráníme aspoň přezouváním.
Další třeba na blogu Olgy Bartoňové nebo v článku na iDnes.cz a Laisses faire.
