Nový Zéland - kulturní šok po návratu z civilizované země

Udělali jsme si radost a zaletěli si na Nový Zéland. Původně to měla být Austrálie, ale prý je tam velké horko, nyní zase povodně, a všechno daleko, takže padl návrh na Nový Zéland. Po návratu jsem stále v kulturním šoku, když vidím tu realitu kolem sebe, kterou jsem dříve neviděl a neměl s čím srovnávat. Kolegyně mě potvrdila, že to pociťuje vždy po návratu z USA. Lituji ty, co za komunistů vyrazili do civilizovaného státu, návrat musel být na zhroucení, nyní je to jen šok.

Na Novém Zélandu jsme strávili 3 týdny. Je ale rozdíl, když jedete s cestovkou, kde vám ukazují, kam máte jít, kde máte pokoj, máte pravidelnou stravu, máte naplánovanou trasu a jste obklopeni Čechy. Úplně jiná je situace, kdy máte sice platební kartu (kterou můžete dávat i do parkovacích automatů, zato pak doma, když vidíte výpis z účtu, br...), vše si zařizujete sami a průběžně, tedy nevíte, kde budete spát, kde koupíte levné jídlo, musíte řešit benzín (a třeba upozornění u silnice, že další benzínka je 130 km), řídíte tisíce kilometrů, večer místo povídání padáte únavou. Tím se více dostanete do místní společnosti a po návratu v šoku jen zíráte. Jenom na okraj hned v Praze na letišti, zavřené kiosky (taxi, MHD, ubytování, kde jsou půjčovny aut?) proti příletům, kde je tu informační středisko!!!, které vám vždy dalo mapy, prospekty, poradilo, zamluvilo, objednalo, že jsem někdy zvažoval, že požádám o vybírání schránky doma. A pak české silnice, rána, první velká díra na silnici již 300 metrů od letiště (blíž by to nešlo?), žádný ukazatel směr centrum, hurá, vidíme, že jsme opět doma.

Nový Zéland je země paradoxů, máme ho zafixován jako přírodní čistou zemi. Ale v největším městě Auckland žije asi milión obyvatel a jezdí tam asi půl miliónů aut. Proto jim nestačí ani most nad zálivem se svými 8 pruhy. A co je horší, auty si znečišťují ovzduší tak, že je tam ovzduší navzdory mořskému pobřeží údajně často horší než třeba v Londýně. Je to prý také dáno tím, že na Novém Zélandu jsou údajně do provozu schvalována auta, která třeba v Evropě nevyhovují emisemi. Ano, venkovská otlučená auta, na kterých sedí přivázaný pes, opravdu nevypadají hezky a kouří.

V průvodcích se dočtete, kde jsou znečištěné řeky, ale mají znečištěné i mořské pobřeží. Když jsme si v jedné zátoce našli krásné mušličky, tak při cestě zpět jsme narazili na upozornění, že pobřeží je znečištěné a nedoporučují nic odnášet. Některé továrny totiž vypouštějí tolik znečistění, že ani silný pobřežní vítr a vlny nestačí pobřeží vyčistit, a to je Tichý oceán velký a Tasmánské moře také není malé.

Další problémy mají se zvířaty. Asi víte, jak si v Austrálii zavařili s králíky, že musí budovat králičí ploty, aby jim králíci vše nesežrali. Na Novém Zélandu původní zvířata staletí nikdo neohrožoval. Pak přišli Maoři a přivezli třeba krysy, pak osadníci přivezli psy a následně se objevili další predátoři typu vačice. Takže byly ničeny kolonie ptáků a Nový Zéland jim vyhlásil válku a cílevědomě tuto nepůvodní škodlivou zvěř ničí. A když jdete, máte někde cedule, kde se informuje, kolik čeho bylo uloveno. Na fotce vidíte vyjmenované predátory:kočky, lasice, fretky, ježky (u nás je ježek chráněn), vačice, potkany.

Obdobně rostliny. Při vstupu do země musíte odevzdat vše problémové k dezinfekci, kontrolují se i podrážky bot se vzorkem. Pokud máte jako my stan, odevzdáte ho na dezinfekci. My čekali, ostatní již dostali zpátky stany v rozbaleném stavu, my stále nic. Pak se konečně opět otevřelo okénko označené Biosecurity Service Desk, dostal jsem sbalený stan a byla mě ukázána lopatka plná smetí. Asi z toho byli tak šokováni, že stan pak sbalili a ani nenadávali, jen požádali, abychom stan (vyslov novozélandsky tint) příště vysypali.

Obdobně, pokud jdete do pralesa či nějaké obdobné původní přírody, tak na vstupu je sprej a upozornění, že si máte podrážky dezinfikovat, abyste tam něco nezanesli. A v jednom pralese jsme viděli konečně černou liánu, je fakt pevná a Tarzana mohla opravdu bez problémů unést.

Z původních lesů mělo zbýt pouze 10 %, přednější je pastevectví, lesy jsou ale aspoň obnovovány nepůvodní, rychle rostoucí borovicí. Vzpomínám na Tatarskou republiku V Rusku, kde také zbylo po vládě bolševiků pouze 20% původních lesů, a kde kdysi, jak nás učili, chodil jejich Lenin na borůvky a jahody, ale na rozdíl od Nového Zélandu tam lesy neobnovili. Ale proč chodit tak daleko, stejné je to i u nás v Krkonoších a Jizerských horách, kde sklářství zlikvidovalo původní lesy.

Víte, jak se pozná civilizovaná země? Přece podle záchodů. Záchody jsou úplně všude, u všech informačních střediscích, na horách, na městských vyhlídkách, samozřejmě čisté. A všude zadarmo, snad kromě jediného v Te Anau, aby snad někoho nenapadlo šetřit a znečistit někde okolí. Tedy žádné problémy, jako má naše městská police, která stále řeší problémy s opilci, kteří močí všude, kde je napadne. Samozřejmostí na záchodech je toaletní papír, umyvadlo s vodou (pokud byla i teplá voda, tak zásadně 2 kohoutky a co nejdále od sebe, jednou dokonce měl každý kohoutek své umyvadlo) a nebo tekutou dezinfekcí, papírové ručníky či vysoušeč.

Za naší cesty bylo i zemětřesení na jižním ostrově ve městě Christchurch, než jsme tam za 2 dny dorazili, byla již popadaná omítka uklizena. V minulém roce byl Christchurch v září postižen stejně silným zemětřesením, jako bylo v tom samém roce v lednu na Haiti. Když navštívíte obě země nyní, vidíte rozdíl mezi civilizovanou zemí a jinou, v Christchurch jsme po zemětřesení nenašli  památky.

Pokračování příště:  Nový Zéland - doprava.