Maso nebylo, prý až v pátek

Narazil jsem v antikvariátu  na krásnou knihu Jana Otčenáška "Když v ráji pršelo" o mladých manželech na Šumavě v roce 1972, otevřel jsem jí a čtu: Vzduch v samoobsluze by prosycen složitými vůněmi, dělalo se mi z nich zle, ale vydržela jsem; odhodlaně jsem postávala s drátěným košíkem v zástupu ženských, v pachu jejich navlhlých kabátů. Připadaly mi nevrlé, a až nepřátelské, cítila jsem na sobě jejich zpytavé pohledy, i ony větřily cizince. Maso nebylo, prý až v pátek, rovněž mléko a uzeniny, takže nebylo než se smířit s konzervami gulášů, kološvarských kapust a hovězího na houbách. Už abych byla na vzduchu. Myslíte, že je to minulost?  

Pokud si někdo myslí, že toto nikdy nebude opakovat, tak aspoň tuší, že v zemích pod vedením jisté strany je tento stav úplně běžný, že někde i umírají lidé hladem. Jste si jistí, že historie se neopakuje, že  budou stále plné obchody a že budete odcházet s plnými košíky jídla, které ani nesníte?

Nedávno jedna firma přestala dodávat na trh lék, regulovaná cena byla totiž tak nízká, že se jim nevyplatilo ho vůbec vyrábět. Ministerstvo ustoupilo, cenu zvýšilo a prosilo, aby ho firma začala opět vyrábět. Opravdu si myslíte, že farmaceutické firmy budou speciálně pro náš stát dotovat regulované léky?

Zkuste si nasimulovat takové regulace, že do vlády se dostanou tzv. "sociálně zaměřené" strany.

Tyto strany ale umí většinou pouze rozdávat cizí peníze získané pomocí organizovaného násilí, kterému se říká stát.

V současné době se mluví o velké ceně pečiva, kde si údajně obchodníci přiráží až 100% (že se nestydí, já bych je také nejraději vymáchal ve Vltavě). Sociální vláda tedy vyhlásí strop cenám potravin.

Společnost, co dodává chleba, zjistí, že není schopna dodávat chleba, neboť by na jeho výrobě prodělávala a nakonec by byla bez peněz na nákup vstupů, tedy mouky. Mohla by si sice vzít provozní úvěr, ale jedině podvodem, neboť by věděla, že by ho nemusela splatit, může snížit platy, ale máme tu minimální mzdy, může propouštět, ale máme tu odbory, může požádat dodavatele, aby snížil ceny, ten se jí vysměje. Tak vyhlásí, že končí a požádá vládu o pomoc.

Vláda zakročí a nastaví regulaci ceny mouky a tak to půjde dál, bude regulace ceny obilí (na regulaci máme Státní intervenční fond a dotace do zemědělství), pak bude muset zregulovat třeba cenu nafty pro zemědělce (máme zelenou naftu) a máme na problémy zaděláno.

Napadl mě pojem Controled Suply Chain Management, neboli regulování dodavatelských řetězců, najděte si význam zkratky SCM na internetu.

Dovést obilí z ciziny? Ano, to by šlo, ale půjde to za regulovanou cenu, proč by nám to za regulovanou cenu prodávali? Navíc, většinu velkých obchodů vlastní cizí společnosti. Takže  kde brát dál? Zemědělci tedy nebudou mít peníze na naftu, osivo, nastane nedostatek potravin ve městě.

Protože jíst se musí, tak vláda zemědělcům prostě nařídí povinné dodávky a kdo je nedodá, tak půjde do vězení. Nějaký čas to opět půjde, ale nakonec se zemědělci rozhodnou, že než být ve vězení, tak raději půjdou dělat něco jiného, takže vládě by zbyla neobdělaná pole. Tak nařídí, že kdo vlastní pole, musí na nich dělat on a jeho rodina. A aby ji lidé neutekli do ciziny, musí jim v tom zabránit násilím. A tito lidé rozhodně nebudou mít peníze na koupi průmyslového zboží. A to může trvat i čtyři roky, tedy k dalším volbám, které ale nebudou, neboť vláda vyhlásí, že nejsou pro ně vhodné podmínky. A co s takovou "spálenou zemí?"

A regulace cen energie, průmyslového zboží (třeba aut), elektroniky, dopravy? Tam se to projeví daleko dříve, energie nebude, skončí dovoz, vývoz a než se nadějeme, svítíme loučemi a chodíme pěšky (doufám, že víte o obcích, kam žádná doprava nejezdí z ekonomických důvodů).

Líbil se mi jeden článek v MF Dnes komentátora Steigerwalda, najděte si ho v archivu. Popisoval situaci, kdy se dělníkům z automobilky snížili platy, dva sociální politici je přesvědčí o stávce, při stávce začne automobilka hořet, majitel vybírá pojistku a mizí v cizině, jeden politik odchází do jiné země na východě a druhý do ilegality, odkud pokračují ve vedení za práva bývalých dělníků z té spálené automobilky.

Pavel Pokorný