Krize Jiřího Havla

Jiří Havel, ministr školství stínové vlády ČSSD, v dnešní MF Dnes připomíná ekonomické odborníky, kteří radí, zvyšujte státní výdaje, zlikvidujete krizi. Oni jsou i jiní odborníci, ale i zdravý rozum, že něco takového u nás je spíše nesmysl.

Babicka žebrající u kostelaAutor blogu

Pokud se na to podíváte laicky, tak si představte rodinu, která má akorát dluhy a rozhodne se řešit svou situaci zvýšenými výdaji, které mohou mít i rozumný důvod, třeba že se členové rodiny začnou vzdělávat, aby lépe uspěli na trhu práce. Ale je otázka, zda zvýšené výdaje nepovedou k úplnému bankrotu rodiny a místo vzdělávání budou v mrazech řešit bytovou situaci v nějakém podnájmu s plynovým topením bez plynu.
Přejděme ke státu. Lidé v krizi méně utrácejí a dávají peníze pod polštář. Zvýšíme tedy podle návrhu Jiřího Havla státní výdaje a můžeme začít sociálními dávkami pro ty nejchudší, které Jiří Havel uvádí, můžeme zvýšit podpory a sociální dávky (přizpůsobivým i nepřizpůsobivým) a můžeme být jisti, že dávky a podpory rozhodně neskončí pod polštářem, přesně o vydanou částku se zvýší výdaje a tím se opravdu podpoří ekonomika. Je toto řešení krize?
Řešení krize zvýšením státních výdajů není nic objevného. Možná špatný příklad, ale řešení ekonomické krize zvýšením státních výdajů známe třeba z 30. let ze sousedního Německa. To takto řešilo svou ekonomickou krizi a nějak se to zvrklo a po pár letech řešili úplně jinou krizi, neboli nevíte, kam vás takové řešení dovede.
Jiří Havel totiž nějak nechápe, že státní výdaje mohou zvýšit státy, které na to mají a které nezadlužila předchozí vláda ČSSD, viz ten příklad se zadluženou rodinou výše. Zvyšování státních výdajů může vést ke krachu státu, známe krizi argentinskou, mexickou, ruskou, tedy pád peněz (kde že je euro?), neschopnost státu vyplácet povinné výdaje (důchody, výdaje na zdravotnictví), zablokování bankovních kont, inflace, vysoká nezaměstnanost. Které státy, chudší než Česko, vyřešily svou krizi zvýšením státních výdajů?
Kam vede krach státu, vidíme v palestinské Gaze, tam jsme dávali a dáváme spoustu našich peněz a stále tam stát nefunguje, tedy třeba policie, zdravotnictví, školství.
Dále Jiří Havel nechápe, že zvýšené státní výdaje nepřinesou efekt v zemi, kde je vysoký index vnímání korupce. V Česku stavíme dálnice podle ceny s pozlacenými svodidly, tedy zvýšené výdaje spolknou například stavební lobby, jejichž zájmem je samozřejmě zisk či jejich ekonomická krize a ne krize těch zmiňovaných nejchudších (to by jejich manažery akcionáři hnali).

Ono je snadné řešit ekonomickou krizi zadlužením, to umí i lidí s IQ na úrovni pokojové teploty (ve ^oF). Obdobně rozdávat cizí peníze, které jsem nevydělal a předstírat, že já jsem ten, co rozdává, to je snazší, než ty peníze vydělat a pak rozdávat.
Ne, peníze rozdávají ti, co je vydělali a těm je potřeba snížit daně. Když snížíte daně, je naděje, že podnikatel zaměstná více lidí (kdyby se úplně zrušilo sociální a zdravotní pojištění - což beru jen jako početní úvahu - tak by zaměstnavatel mohl zaměstnávat místo dvou 2 pracovníků rovnou 3), mohl by zvýšit výdaje rozhodně lépe, než to dělají státní úředníci. Vlastní výdaje si každý hlídá lépe než stát (zalistujte novinami, jak byli nedávno souzeni 2 pracovníci Úřadu práce za to, že neoprávněně rozdávali milióny nějakému ukrajinskému podnikateli).

Ve snížení daních je potenciál řešení krize. V našem státu zvýšené státní výdaje povedou pouze ke zvýšené kriminalitě a korupci.