Možná potřebujeme nový jazyk

Současná „ekologie“ je plná hloupostí, omylů a slepých uliček. Biopaliva se ukazují jako poněkud zhůvěřilá, větrníky jsou sice dobrý kšeft, ale přenosová soustava si s nimi neumí poradit, a my neumíme vyrobenou energii skladovat. Fotovoltaika bez dotací nejde, navíc levné panely jsou z telluridu kadmia, což není nic moc...

Marcel Germain

Potřebujeme něco nového, jiného. Jak se chová „ekologicky moudrý druh“? Jednoduše, zanechává co nejméně stop, je nenápadný a svoje životní prostředí si šetří aby mu vydrželo.

Jenže my nejsme moc moudrý druh. Vyrobili jsme si zvláštní hru, které říkáme ekonomika. Naše milovaná ekonomická hra dovoluje dovézt banán zalévaný půl na půl vodou s pesticidy ze země vzdálené patnáct tisíc kilometrů k Vám na stůl za cenu kterou můžete zaplatit. Hrajete, koupíte, a ani Vám to není divné. Ve fitness centru v Mariánských Lázních dostanete vodu z Chorvatska s tím, že je levnější než místní minerálka. Ekonomická hra nám už nedovoluje následovat zdravý rozum a včas realizovat rozumná opatření třeba i v zájmu našeho vlastního zdraví nebo dokonce přežití našeho druhu.

Dokonce i někteří ekologové přistoupili na ekonomickou hru a začali oceňovat přírodu. Prý se tím umožní srozumitelný pohled na ochranu přírody. Jenže odvrácenou stranou tohoto pohledu je komodifikace životního prostředí. Voda se stává komoditou, brzy jí bude i vzduch. Ale přesto všechno, nelze nijak ocenit vyhubení biologického druhu. Nelze ocenit zničení ekosystému. Jak by ekonomičtí hráči chtěli ocenit zničení porostů mangrovu u thajského pobřeží kvůli krevetovým farmám? Výnosem z těch farem? Cenou za obnovení porostu? Nebo náklady za obnovu zničeného pobřeží po tsunami? Cenou mrtvých které tsunami zabilo? A jak spočítají cenu těch mrtvých? Jako cenu orgánů použitelných k transplantaci sníženou o cenu za neprodejné staré? Copak jsme se všichni zbláznili?

Ještě ke všemu jsme si zvykli všechno zpochybňovat, relativizovat. Místo odpovědí hledáme nové otázky. Místo uznání chyby stanovujeme ambiciózní cíle. A pravda není politicky korektní ani mediálně přitažlivá. Možná jenom potřebujeme nějaký nový jazyk. Jazyk, který by neumožnil zkreslit poselství jednoho člověka ke druhému. Současné jazyky to neumí. A nebo se bude muset všechno ještě hodně, hodně zhoršit, aby se to mohlo začít zlepšovat.