V životě potkáme mnoho žen. Mladé, staré, malé, velké a tak bych mohl pokračovat ještě chvilku. Na co se chci zaměřit je namalované a nenamalované.
Nemohu říci, co bych v životě preferoval. Potkávám ženy a to i pravidelně, které jsou namalované a patří to k ním jako oblečení. Jak by se před někým cizím neukázali jen ve spodním prádle, tak se nemohou přece na ulici ukázat nenamalované. Možná v tom spodním prádle by spíše vyšli.
Pak je skupina, která používá make-up jen občas při významné společenské události. U těchto žen je to něco, co překvapí. Většinou ale musím říci, že překvapí spíše negativně. Jak jsem zvyklý dívat se na tu ženu bez nalíčení a zdá se mi být hezkou, tak tím namalováním vzniká něco v dojmu přepláclého…prostě je tam něco navíc.
Pak je třetí skupina a to ta, která nepoužívá šminky a když, tak velmi minimálně a vlastně tak nějak neviditelně.
Vždy jsem si myslel, že ženy malováním podtrhují svůj vzhled a zvýrazňují své přednosti. Jak ale jde čas a poznávám charakter některých žen, tak jsem došel k poněkud neočekávanému závěru.
Jsou ženy sebevědomé a ty malování nepotřebují, nebo jen výjimečně, když se to hodí a to velmi střízlivě. Jsou si vědomé svých hodnot a vzhledu.
Pak je skupina těch, které bez malování ani ránu a musím říci, že vypadají velmi atraktivně a přitažlivě. Jak jsem je ale poznal blíže, tak pod tou, mnohdy velmi, hezkou slupkou je malé sebevědomí, nebo mindrák z nějaké nedokonalosti a ten je třeba přebít, nebo zakrýt, či zaměřit pozornost jinam. Je to pro mne nečekané zjištění a zvláště zbytečný počin těch dam. Jejich mindráky nejsou na místě, protože jsou přitažlivé a každému se přece líbí něco jiného. Dokonalost nudí děvčata! :-)
