Koncem roku 2013 jsem se zúčastnil konference v Aténách o vývoji školství v období finanční krize. Jak vypadá školství v zemi zmítané ekonomickými problémy? Posuďte sami...
Studijní návštěva v Aténách v Řecku byla zaměřena na problematiku vzdělávání a dalšího profesního růstu učitelů či ředitelů škol v období finanční krize. V Aténách se setkalo celkem 13 zástupců jedenácti evropských zemí (Česká republika, Rumunsko, Německo, Španělsko, Holandsko, Velká Británie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Dánsko, Řecko). Jejich profesní složení bylo velmi podobné – ředitelé či zástupci ředitele základních i středních škol, zástupci poradní složky školní inspekce, ředitelé institucí dalšího vzdělávání, zástupci místních samospráv. Školství v Řecku prochází, stejně jako jiná odvětví v současné době, velmi složitou etapou. Finanční krize zanechává nesmazatelnou stopu na všech typech škol i na všech procesech vzdělávání. Během studijní návštěvy jsem viděl konkrétní dopady finanční krize – rapidní snížení provozních prostředků pro školy, snížení prostředků na platy zaměstnanců škol, omezení či úplné zrušení dalšího vzdělávání či přípravy budoucích učitelů. Nedostatek finančních prostředků s sebou přináší další dopady – na učitelé, na žáky, na rodiče… Učitelé si hledají druhou práci, aby uživili své rodiny (platy byly mnohdy sníženy až o 60 %), jsou omezovány aktivity jejich dalšího profesního rozvoje (zastaveno postgraduální studium pro učitele), jsou rušeny specializovaná centra vzdělávání (environmentální, sportovní a další). Neschopnost se z finančních důvodů zapojovat do školních akcí výrazně zhoršuje chování a vystupování žáků a studentů ve školách. Mnoho z nich je nuceno se s rodinami stěhovat, ztrácí tím kamarády, zhoršuje se jejich sociální začlenění ve společnosti. Školy a učitelé organizují speciální bazary za účelem získání finančních prostředků, zprostředkovávají výměnu knih i oblečení mezi studenty. Mnozí „adaptují“ svého žáka a platí za něj ve škole svačiny. Není výjimkou vzájemná finanční podpora mezi učiteli. V rámci diskuzí mezi účastníky i s místními zástupci škol a různých institucí vyplynulo, že řecká krize je jednoznačně krizí finančního systému. Celý systém státní správy je v Řecku nabubřelý a žije již několik let nad poměry. Udržitelnost tohoto stavu je nulová. Se všemi účastníky jsme se shodli, že základní cesta z krize ven vede přes kladení většího důrazu na vzdělávání. Dejme dětem lepší vzdělání, aby měli lepší podmínky pro život než jejich rodiče. Řecký systém školství je vysoce centralizovaný se spoustou institucí působících jako mezičlánky mezi jednotlivými stupni vzdělávání. Toto vše stojí peníze, které momentálně nejsou a zřejmě již v takové míře nebudou...
