Predátorské časopisy a publikování v nich a vědecká integrita.

V akademickém světě je publikování vědeckých prací zásadní pro šíření znalostí a podporu vědeckého pokroku. Bohužel se však v posledních letech objevil fenomén predátorských časopisů, které tuto důležitou roli zneužívají. Tyto časopisy často klamou autory, kteří se snaží publikovat své výzkumy, a v mnoha případech nabízejí pouze iluzorní platformu pro zveřejnění prací. V této úvaze se zaměříme na predátorské časopisy s důrazem na vydavatelství Hindawi, MDPI a další.

1. Co jsou predátorské časopisy?

Predátorské časopisy jsou publikace, které předstírají, že jsou legitimní vědecké časopisy, avšak jejich hlavním cílem je zisk. Tyto časopisy často požadují poplatky za publikování, aniž by poskytovaly odpovídající redakční služby, jako je recenzní řízení nebo zajištění kvality publikovaných článků. Autoři, kteří se rozhodnou publikovat v těchto časopisech, často zjistí, že jejich práce nebyla řádně zkontrolována nebo že byla publikována vedle nekvalitních nebo dokonce plagiátorských článků.

2. Jak predátorské časopisy fungují?

Predátorské časopisy často používají agresivní marketingové taktiky k nalákání autorů. Tyto taktiky zahrnují zasílání hromadných e-mailů s výzvami k publikování, slibování rychlého recenzního procesu a publikace nebo uvádění fiktivních impakt faktorů a dalších vědeckých metrik. Když autor pošle svůj článek do takového časopisu, obvykle je okamžitě přijat a publikován, aniž by prošel řádným recenzním řízením.

3. Hindawi a MDPI

Hindawi a MDPI jsou dva z největších otevřených vydavatelství, které se v poslední době dostaly do hledáčku vědecké komunity kvůli obavám, že některé jejich časopisy mohou spadat do kategorie predátorských. Hindawi, založené v roce 1997, a MDPI, založené v roce 1996, mají desítky časopisů v různých vědeckých oborech a publikují tisíce článků ročně.

Hindawi

Hindawi bylo původně uznávané vydavatelství s dobrým renomé, avšak v posledních letech se objevily zprávy o tom, že některé jejich časopisy mají pochybné recenzní procesy. Některé časopisy Hindawi byly obviněny z přijímání článků bez adekvátního recenzního řízení, což vzbuzuje obavy ohledně kvality publikovaných prací.

MDPI

MDPI čelí podobné kritice. I když má některé renomované časopisy, jiné byly obviněny z toho, že jsou predátorské. Kritici poukazují na rychlost recenzního procesu a na to, že některé časopisy MDPI přijímají a publikují články velmi rychle, což vyvolává otázky o kvalitě recenzního řízení.

Další predátorské vydavatelství

Kromě Hindawi a MDPI existuje mnoho dalších predátorských vydavatelství. Některé z nich zahrnují OMICS International, které bylo několikrát obviněno z nekalých praktik, včetně agresivního marketingu a klamání autorů ohledně skutečné povahy svých časopisů. OMICS také čelilo právním krokům ze strany americké Federální obchodní komise (FTC) za klamavé praktiky.

4. Dopady publikování v predátorských časopisech

Publikování v predátorských časopisech může mít vážné důsledky pro vědeckou kariéru autora. Práce publikované v těchto časopisech jsou často přehlíženy nebo považovány za méně hodnotné. Navíc mohou být autoři spojováni s nekvalitním výzkumem, což může poškodit jejich pověst. V extrémních případech mohou být články staženy, což může vést k dalším problémům pro autory, včetně ztráty financování nebo reputačního rizika.

5. Jak se vyhnout predátorským časopisům

Aby se autoři vyhnuli publikování v predátorských časopisech, měli by pečlivě zkoumat časopisy a vydavatelství, do kterých se rozhodnou poslat své práce. Některé klíčové kroky zahrnují:

o Zkoumání reputace časopisu: Autoři by měli hledat recenze a hodnocení časopisu v akademických komunitách a na webech jako je Beall’s List, která obsahuje seznam potenciálních predátorských vydavatelství.

o Kontrola recenzního procesu: Legitimizující časopisy mají jasně definovaný a transparentní recenzní proces. Autoři by měli být opatrní u časopisů, které slibují rychlý recenzní proces nebo nemají jasné informace o recenzentech.

o Impakt faktor a další metriky: I když impakt faktor není jediným ukazatelem kvality, časopisy s vysokým impakt faktorem jsou obvykle důvěryhodné. Autoři by měli být opatrní u časopisů, které tvrdí, že mají vysoký impakt faktor, ale nejsou uvedeny v renomovaných databázích jako je Web of Science nebo Scopus.

o Poplatky za publikování: Autoři by měli být opatrní u časopisů, které požadují vysoké poplatky za publikování, zvláště pokud tyto poplatky nejsou jasně vysvětleny nebo jsou vybírány před recenzním procesem.

6. Závěr

Predátorské časopisy představují významnou hrozbu pro vědeckou komunitu a kvalitu publikovaného výzkumu. Je nezbytné, aby autoři byli obezřetní a pečlivě zkoumali časopisy, do kterých posílají své práce. Vydavatelství jako Hindawi a MDPI ukazují, že i zavedená vydavatelství mohou čelit obviněním z predátorských praktik, a je proto důležité neustále sledovat jejich vývoj a kvalitu jejich časopisů. Znalost predátorských praktik a schopnost rozpoznat podezřelé časopisy je klíčová pro ochranu integrity vědeckého výzkumu a reputace autorů.

Jinak toliko napsal ChatGPT o predátorských časopisech. Je to vcelku správně, ale jsou tam jisté nepřesnosti.

Například vydavatelství MDPI nebylo donedávna na VUT v Brně považováno za predátorské, ale nyní je. Hindawi je už za predátorské považováno dost dlouho. Pak jsou časopisy ve vydavatelství Springer (Nature), které má placené časopisy, u některých z nich se očekává, že brzy budou v hledáčku predátorství, jiné určitě ne. Publikování jednoho článku v Nature Communications stojí kolem 100 000 Kč, což predátorský časopis není a hned tak nebude. Je tam totiž velmi těžké něco dostat i přes vysokou cenu. Mnohem levnější Scientific Reports má k predátorství podstatně blíže.

V MDPI mám pár článků, ale to ještě nebylo vyhlášeno za predátorské nakladatelství. Nelituji toho, protože pár z nich má více než 100 citací, což docela dobře ukazuje kvalitu článků a pozdější označení nakladatelství za predátorské mě tak netrápí. Jinak VUT má fondy na placení publikací v open access, což znamená placené publikování. Časopis ale musí být registrován v určité databázi, patřit myslím do top 25 %, a nesmí být na seznamu predátorských časopisů definovaných VUT. Jinak se to z fondu VUT zaplatit nedá.

Impakt faktor (IF) také není přesný faktor, ale spíše jen pomocný. Nejdůležitější je především kvalita článku a vědecká integrita autora. To byl hlavní problém bývalého kandidáta na ministra pro vědu, vývoj a inovace doc. Tuleji. Nebyla to publikace v predátorském časopise, i když je už z principu podezřelé, proč by časopis vedený Číňanem z Taiwanu měl publikovat článek na téma vývoj mezd na Českopolském pomezí. Ale to je relativně drobnost. Zásadní problémy tam byly dva: naprosto strašná angličtina, tabulky v češtině a polštině, a hlavně etická neintegrita doc. Tuleji, který se sám shodil tím, že tvrdil, že za bídný článek je zodpovědná jeho bývalá studentka. Nikoliv, za to je zodpovědný korespondující autor, i když ve článku není explicitně definován, ale je to v principu vždy školitel. To bylo hodně trapné. Plus doc. Tuleja lhal, že si nepamatuje, jak platil za publikaci. Z vlastní kapsy to určitě nebylo, a tudíž je to uvedené v účetnictví jeho univerzity, takže to pro osvěžení paměti může dohledat, když má tak slabou paměť. Článek je možné najít tady: Odkaz

Mladá a hezká má také problém s publikacemi, ale není to publikování v predátorských časopisech, nýbrž připisování jejího jména na články z úplně jiných oborů. Pokud prof. Nerudová pracuje v oblasti ekonomiky a konkrétně daní, tak její znalosti o elektrochemické detekci metallothioneinu (marker na přítomnost rakoviny prostaty) budou vcelku mizivé. Ale i tak je to řešitelné, jenomže by musela být schopna to nějak vhodně okecat. Moje články občas čtou (spíš četli) lidé z jiných oborů, abych zjistil, jestli jsou napsané dostatečně srozumitelně. Občas to bylo dost práce přepsat do srozumitelného jazyka a vylepšit angličtinu na čitelnou úroveň. Připsat je jako spoluautory by asi bylo v pořádku. Sice trošku za hranou, ale ne až tak moc. Připsat na vědecký článek o elektrochemii daňového experta, který tam prý dělal daňovou rozvahu, kterou jsem v životě ve vědecké práci neviděl, byl špatný vtip.